Lenka Schimmerová
Vždycky jsem si myslela, že „až vyrostu“, budu mít klidnou práci a stabilní zázemí. Jenže člověk míní, život mění.. A mně do těch plánů hodil vidle poměrně brzo.
Když jsem jako teenager poprvé vyrazila na brigádu do Kalábrie, zamilovala jsem se. Ne do Itala, jak by vás mohlo napadnout (to až později a to by bylo na jiný povídání:)).. Ale do tamní atmosféry – ranní káva a cornetto, spontánnost, otevřenost lidí a krásná krajina.
Zároveň jsem se učila nejen jazyk, ale i gestikulaci, což byl někdy oříšek, protože jedno gesto = deset různých věcí. Další pikoška bylo přijetí toho, že Italové večeří v devět, kdy já chodím spát, a že mléko do kávy po poledni prostě nepatří.
Ať už se společně potkáme na Kalábrii, Sardinii nebo na francouzské Korsice, bude mi potěšením vám ukázat kouzlo míst, které vnímám jako svůj druhý domov.