Řekne se Albánie a překvapivému množství lidí se nevybaví modravá hladina Jónského moře, ale nepřístupné panenské hory. Žádný div… Vždyť albánskou republiku přezdívanou „Země orlů“ tvoří ze dvou třetin právě rozeklané štíty, drsné, pusté, přes 2 000 metrů vysoké. Od roku 1990 na jejich úbočích potkáte nejčastěji české turisty.
S výjimkou okolí hlavního města Tirany (byť i nad ním se zvedá náhorní plošina s úžasnou vyhlídkou z NP Dajti) a velkého přístavu Drače, lemují hory celou Albánii. Ale symbolem skutečného vysokohorského dobrodružství jsou Alpy na severu země, známější pod srbochorvatským názvem Prokletije.
Jejich proklatě krásné vápencové masivy připomínají Dolomity. Nepotkáte tam ale horolezce směřující na ferratu a dodnes zůstávají i „mile“ nedostupné, byť mnohé prašné cesty vysekané v době „hodžovlády“ už nahradily asfaltové silnice.
Jedna taková vede z historického města Shkodër (česky Škodra), nad kterým vládne pevnost Rozafa, až do vesničky Bogë. Sedmdesát kilometrů se jede jako po másle, než zpevněný povrch přejde v neúprosnou stezku s balvany klikatící se téměř až k nebi. A tak není od věci se co chvíli pomodlit i proto, aby v protisměru nic nejelo. Impozantní výhledy si užívají hlavně spolujezdci, řidiči musí věnovat pozornost cestě a občas zastavit před stádem ovcí, jež silničku zablokují… Mají přednost, ostatně jsou tam doma.
Tradice krevní msty zanechala stopy
Odměnou za divoké kodrcání je příjezd do vesničky Thethi, která si díky své nepřístupnosti uchovala tradiční kamennou architekturu. Kromě jiného tam najdete tzv. kullu, tedy uzavřenou věž, kde se skrývali muži v období krevní msty. Vendeta zde fungovala podobně jako v Itálii. Muži žili v izolaci, dokud nebyl zabit nějaký jiný příbuzný, nebo nedošlo ke vzájemnému smíření. Kulla v Thethi je dnes už asi jediná, která je za poplatek přístupná, proto si ji nenechte ujít.
Tradiční albánská vesnička Thethi
V okolním národním parku můžete pobývat mnoho dní a trávit čas výpravami podél toku řeky Shalë, nebo se pokusit o výstup na vrcholek Maja e Jezercës ve výšce 2 694 metrů. Ale nejčastěji lidé směřují asi sedmihodinovým trekem do sousedního údolí Valbony. Odtamtud se pokračuje přes město Bajram Curri až do Fierzy a dále lodí skrz uměle zatopené rokle na jezero Komani. Knižní průvodci přirovnávají tuto trasu ke skandinávským fjordům a po právu ji pasují na jednu z nejkrásnějších plaveb světa.
Překrásné jezero Komani
Ubytuj nejen bližního svého
V průvodci se samozřejmě dočtete i o dalších památkách Albánie včetně starobylých horských měst Berat a Gjirokastra zapsaných na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Tomu druhému se přezdívá město bílých střech, neboť stejným kamenem, který dláždí uzoučké uličky, jsou pokryty i střechy domů ze 17. až 19. století.
Albánské městečko Gjirokastra přezdívané město bílých střech
Okna mají tyto stavby většinou až v prvním patře, přízemí zůstává temně a výhružně uzavřené neprodyšnou kamennou stěnou. Sloužilo jako obytné prostory pro ženy a děti pracující na polích, zatímco muži vycházeli ven jen během velkých svátků a žní, kdy vládl stav příměří.
Zákony „kanunu“ – morálního kodexu středověkého zákonodárce Leka Dukagjina – se dřív dotýkaly všech stránek života. Patřila mezi ně i dodnes dodržovaná povinnost poskytnout přístřeší cizinci, nebo dostát danému slovu zvanému „besa“. Jeho nesplnění mělo za následek nejen společenské zneuctění osoby, která své slovo dala, ale i její veřejné potrestání. Snad proto dodnes Albánci neradi něco slibují.
Pokud také toužíte okusit život albánských hor, toulat se po pasteveckých stezkách na pobřeží a poznat tak trochu jiný svět, vydejte se s námi na Albánskou odyseu – Pěšky po nepoznaných stezkách Albánských Alp až k Jadranu.
Foto: shutterstock.com
Poznejte s námi Albánské Alpy na zájezdu s pěší turistikou Albánská odysea!
