Jedním z prvních velkých hollywoodských filmů, které si ostrov vybraly jako kulisu, byla slavná Cleopatra (1963) s Elizabeth Taylor a Richardem Burtonem. Místo skutečného Egypta se natáčelo právě na Ischii – její dramatické skalní útesy a monumentální Aragonský hrad se proměnily v antickou pevnost. Bylo to poprvé, co svět uviděl krásu ostrova na plátně v tak velkém stylu.

A pak přišlo Avanti!

Avanti! neboli Nebožtíci přejí lásce (1972) režiséra Billyho Wildera je romantická komedie s Jackem Lemmonem a Juliet Millsovou, která Ischii navždy zapsala do srdcí diváků. Film se natáčel zejména v oblasti Forio, v okolí slavného hotelu Mezzatorre a na útesech s výhledem na západ slunce. Avanti! je poctou italskému způsobu života – pomalému, smyslnému, naplněnému vůní citronovníků a šuměním moře. Je to snímek, který ukazuje Ischii nejen jako kulisu, ale jako hlavní hrdinku – plnou života, emocí a nostalgie.

V dalších letech se na ostrově natáčela i psychologická dramata jako Talentovaný pan Ripley (1999) s Mattem Damonem, kde Ischia ztvárnila vymyšlené městečko Mongibello, nebo romantický snímek Pořád jsem to já (2012), který zachycuje ostrov v jeho tichosti a melancholii. Nechybí ani epizody slavného seriálu Geniální přítelkyně, kde hrdinky tráví letní dovolenou právě na Ischii.

Ischia má v sobě zvláštní kouzlo

Krajina Ischie vyvolává příběhy, které si přímo říkají o zfilmování. Možná právě proto se sem filmaři stále vracejí. A vy, až se jednou projdete po molu v Ischia Ponte nebo se zadíváte na západ slunce ve Foriu, ucítíte to kouzlo taky. Stejné, jaké už desítky let zachycuje filmový objektiv.

Pojeďte si s námi na Ischii také! Čeká vás mnoho zájezdů za odpočinkem, poznáním i aktivním pohybem.

The post Ischia na filmovém plátně: Ostrov, který okouzlil Hollywood appeared first on Delfín Travel.

Na rozdíl od tradičních národních parků, které vás zpravidla obklopí zelenou přírodou, se v Arcipelago di La Maddalena ponoříte do světa azurových a tyrkysových odstínů moře. Státem chráněná geologická oblast mezi italskými a francouzskými břehy je místem, o němž se říká, že se zde moře a země setkávají.

V samém srdci La Maddaleny

Hlavními hvězdami souostroví jsou La Maddalena, Caprera, Spargi, Santo Stefano, Budelli, Santa Maria a Razzoli. Isola La Maddalena je největším a zároveň jediným trvale obydleným ostrovem. Slouží tak jako útočiště pro všechny výletníky, kteří chtějí naplno nasát atmosféru národního parku.

Souostroví La Maddalena společně tvoří národní park Arcipelago di La Maddalena 

Stejnojmenné hlavní město souostroví naláká milovníky architektury a kultury. Prohlídku je možné odstartovat v místním diecézním muzeu, které se nachází přímo v nádherné stavbě farního kostela Santa Maria Maddalena. K vidění je zde například výstava Poklad Santa Maria Maddaleny se zajímavou sbírkou náboženských artefaktů z 16. až 18. století.

Krásné pláže jsou u Sardinie takřka samozřejmostí a nejinak tomu je i na La Maddaleně. K těm nejoblíbenějším patří dvojice Bassa Trinita a Testa del Polpo. Vody, které zdejší vyhlášené pláže omývají, se pyšní velmi bohatou podmořskou flórou a faunou a rozhodně se vyplatí přibalit si s sebou potápěčské brýle a šnorchl.

Pokud máte rádi zdravou dávku adrenalinu, neváhejte a vyzkoušejte lekce potápění u některé z místních společností. Zkušení instruktoři vás pod vodou zavedou na místa s nádhernou scenérií, která je našim očím z hladiny nedosažitelná.

Farní kostel Santa Maria Maddalena se sbírkou náboženských artefaktů 

Po opuštěných ostrůvcích Tyrhénského moře

Na druhý největší ostrov Caprera dokonce přejdete z La Maddaleny suchou nohou po mostě. Kromě přírodních krás sem návštěvníky láká především dům slavného revolucionáře Giuseppe Garibaldiho, který část ostrova v polovině minulého století koupil a strávil tu zbytek života. Rozlehlé sídlo italského národního hrdiny je dnes zpřístupněno jako muzeum a samotný ostrov Garibaldiho potomci věnovali státu.

Také další ze sedmičky hlavních ostrovů parku Arcipelago di La Maddalena mají co nabídnout i přesto, že jsou neobydlené – nebo možná právě proto. Skalnatý ostrov Spargi vás potěší hned několika plážemi s pozvolným vstupem do moře, na nichž si budete připadat jako v příjemně vyhřátém přírodním bazénu. Obzvlášť vyhledávaným cílem je pláž u křišťálově čisté zátoky Cala Corsara ukryté za žulovými skalisky.

Křišťálově čistá zátoka Cala Corsara je jedním z nejkrásnějších míst ostrova Spargi 

Při plavbě kolem půvabného ostrůvku Budelli uvidíte Spiaggia Rosa neboli Růžovou pláž. Svou nezaměnitelnou růžovou barvu získala díky drobným úlomkům korálů a mušliček v písku. Krásou Růžové pláže se dnes můžete kochat jen na dálku z paluby lodi. Náporem turistů, kteří si hojně odnášeli unikátně zbarvený písek jako suvenýr, byla přírodní rarita narušena a k pláži je od roku 1994 přístup zakázán v naději, že se časem zdejší ekosystém obnoví.

Na nádhernou Spiaggia Rosa neboli Růžovou pláž je sice kvůli náporu turistů vstup zakázán, ale můžete si ji prohlédnout zdáli

Nádherné souostroví La Maddalena s námi můžete navštívit během pobytového zájezdu na Sardinii, na poznávacím zájezdu Krásy Sardinie, nebo na aktivním zájezdu Sardinská romance.

Foto: shutterstock.com

The post Z ostrova na ostrov: La Maddalena appeared first on Delfín Travel.

Masový turismus zde ještě zůstává neznámým pojmem. Hornatý reliéf ostrova neumožňuje výstavbu velkého letiště, takže turisté, kteří sem chtějí přijet, si užívají dvouhodinovou plavbu lodí z Tenerife. I to je důvod, proč tady nejsou velké hotelové komplexy s diskotékami a bary, ale spíš jen rodinné hotýlky a penzióny.

La Gomera je především rájem pro pěší turisty. Pobyt můžete začít rovnou výstupem na nejvyšší vrchol Alto de Garajonay (1 484 m n. m.) ležící přímo uprostřed. Za dobrého počasí je odsud nádherný výhled nejen po celé La Gomeře, ale i daleko na oceán (a na další z Kanárských ostrovů La Palma i El Hierro). V noci na zdejší vyhlídce potkáte amatérské hvězdáře s dalekohledy, protože na tomhle ostrově neznají světelný smog a podmínky k pozorování vesmírných těles jsou zde téměř ideální.

Výhled z nejvyššího vrcholu Alto de Garajonay na sousední ostrov Tenerife  

Místní znalci doporučují jako poznávací stezku použít okružní turistickou trasu La Ruta 18 z městečka El Cedro (800 m n. m.) dlouhou sedmnáct kilometrů s celkovým převýšením necelých 1 000 m. Je to příjemný šesti až osmihodinový trek (podle toho, jak moc se kocháte okolní krajinou a jak často zastavujete) s mnoha vyhlídkami a hlavně s návštěvou jedinečného mlžného vavřínového lesa ve zdejším národním parku.

Tento typ pralesů latinsky zvaných laurisilva je unikátem – nikde jinde na světě (s výjimkou Madeiry) se tento typ vegetace neuchoval, přitom ve Středomoří, a dokonce i ve střední Evropě ještě ve třetihorách tvořil většinu lesů. Vavříny dorůstají až do dvacetimetrové výšky a vytvářejí neprostupný zelený strop.

Když vystoupáte na samotný vrchol Garajonay, uvidíte kamennou napodobeninu obřadního místa zdejších původních obyvatel Guančů ze 6. století. Na alternativní, mnohem kratší trasu výstupu na nejvyšší horu ostrova je možné vyrazit z parkoviště u vyhlídky Mirador de Igualero (1 321 m n. m.), odkud jsou to na vrchol pouhé dva kilometry chůze. Nebo se odtud můžete vydat na stolovou horu La Fortaleza nad vesnicí Chipude.

Turistická stezka mezi vavříny v národním parku Garajonay 

Rozhodně si nenechte ujít návštěvu malebné vesnice El Cercado s barevnými domy a její proslulou tradiční řemeslnou keramikou. Oblast v okolí Mirador de Igualero je rovněž proslulá jazykem Silbo Gomero, což je zvláštní způsob komunikace prostřednictvím pískání, který se používá již po tisíce let na ostrově a dodnes se vyučuje v gomerských školách. Tímto specifickým jazykem se údajně na ostrově domluví úplně každý.

Při koupání hned zaujme skutečnost, že zdejší pláže mají kvůli sopečnému původu černý písek. Nejlepší přírodní místa ke koupání naleznete na jihu – v Playa Santiago, odkud taky můžete sledovat fantastické západy slunce, případně v letovisku Valle Gran Rey.

Ve vodách v okolí ostrova se vyskytují ve velkých počtech delfíni a velryby, zejména kulohlavci, vorvani a plejtváci. Z Valle Gran Rey vyplouvají turistické lodě k místům nejčastějšího výskytu těchto mořských savců. V programu čtyřhodinové plavby bývá oběd a někdy i zastávka v některém zálivu vhodném ke koupání.

Pláž Playa del Ingles s černým sopečným pískem ve Valle Gran Rey 

La Gomera má také přezdívku „Kolumbův ostrov“, protože slavný janovský mořeplavec se při své první plavbě do Nového světa zastavil právě tady, aby doplnil zásoby ovoce, zeleniny a hlavně vody. Mnohé ulice, domy i obchody v hlavním městě ostrova San Sebastianu dodnes nesou Kolumbovo jméno. Na náměstí Plaza de la Constitución můžete navštívit původní celnici Casa de la Aguada, z jejíchž studní nabírali námořníci před pokračováním výpravy pitnou vodu.

Ostrov La Gomera je stále pro turisty poněkud utajeným rájem a bylo by dobře, kdyby si tuto nálepku ještě nějaký čas uchoval.

Východ slunce nad hlavním městem San Sebastian 

Prochoďte s námi ostrov La Gomera křížem krážem. Na našem aktivním zájezdu Pěší turistika na ostrově La Gomera s námi absolvujete 6 túr vedených přes malebné vesničky i hory, odkud budete obdivovat nádherné výhledy na moře a okolní ostrovy.

Foto: shutterstock.com

The post La Gomera, dobře utajený ráj appeared first on Delfín Travel.

Capo Testa: Za nejkrásnějším západem slunce

Pokud se chystáte navštívit severní Sardinii, pak snad ani nelze vynechat túru po mysu Capo Testa. Tento kousek pevniny propojený se zbytkem ostrova jen úzkou šíjí mezi nádhernými plážemi oplývá přírodními úkazy i stopami dávné historie.

Po příjezdu vás cesta zavede na pláž jménem Zia Culumba. Oblast je doslova archeologickým rájem s pozůstatky z dob římské nadvlády, kdy se na Capo Testa těžila žula údajně i na stavbu slavného Pantheonu. Historie tohoto místa však sahá ještě hlouběji do minulosti. Tak jako jinde na Sardinii i zde narazíte na typická nuragská sídla, která jsou dosud velkou nevysvětlenou záhadou.

Jednou z dalších oblíbených zastávek je bílý maják ležící na vrcholku nejsevernějšího cípu poloostrova. Za dobrého počasí se vám odtud poštěstí dohlédnout až k břehům sousedního ostrova Korsika.

Starý maják a skalní útvary na nejsevernějším mysu Capo Testa 

Poloostrov Capo Testa měří napříč necelé dva kilometry, a tak se dá bez problémů obejít kolem dokola pěšky po přímořských stezkách. Cestou se vám naskytne dechberoucí výhled na nespočet malých zálivů klikatících se mezi obrovskými kameny popadanými z okolních svahů a dramatické skalní útesy nořící se do vln smaragdového moře.

Pobřežní stezky vedou až do Valle della Luna, Měsíčního údolí, které zahrnuje i velmi známou pláž Cala Grande. V této oblasti charakteristické majestátními žulovými balvany ošlehanými erozí do impozantních tvarů dodnes sídlí místní komunita hippies a dodává celému údolí na jeho mystičnosti. Každý večer se sem na pláž sjíždí desítky návštěvníků z celé Sardinie pozorovat nádherné barvy západu slunce nad horizontem moře.

Měsíční údolí aneb Valle della Luna se nachází v oblasti, kde dones sídlí místní komunita hippies  

Caprera: Velký kus historie na maličkém ostrově

Abychom byli přesní, druhý nejkrásnější trek nevede tak úplně po Sardinii samotné. Ostrov Caprera je součástí maličkého souostroví La Maddalena ležícího, co by kamenem dohodil od severního pobřeží Sardinie. Také k němu se váže bohatá historie, takže pokud máte rádi aktivně naučné výlety, tento se vám bude líbit.

V 19. století zde v ústraní prožil více než 25 let slavný vůdce italského osvobozeneckého hnutí Giuseppe Garibaldi. Celý ostrov se proto stal národní památkou a Garibaldiho dům Casa Bianca je dnes přístupný jako muzeum.

Na samém vrcholku ostrova, kam se dá snadno dostat pěšky či na kole, stojí bývalá námořní pevnost Forte Arbuticci, která sloužila jako základna především během druhé světové války. I její budovy se před časem proměnily ve velice moderní interaktivní muzeum věnované právě legendě italských dějin, „hrdinovi dvou světů“, Garibaldimu.

Na ostrově Caprera prožil italský vůdce vlastenců Giuseppe Garibaldi více než 25 let svého života 

Ostrov Caprera byl také vyhlášen přírodní rezervací. Spousta zeleně a dostatek stínu z něj dělá jak skvělou lokalitu pro pěší treky, tak ideální domov mnoha druhů mořského ptactva. Všudypřítomné pinie a stromy eukalyptu pak ostrovu dodávají vůni opravdového ráje.

Pokud si po dlouhé pěší túře rádi dopřejete odpočinek na pláži, Caprera vás rozhodně nezklame. Ať už zamíříte na pláž Spiaggia del Relito s atrakcí v podobě vraku lodi, na krásnou Spiaggia I due Mari, na bílou Spiaggia di Cala Brigantina, nebo se snad lodí vypravíte do okouzlující zátoky Tahiti alias Spiaggia di Cala Coticcio (Záliv milenců), při pohledu do křišťálově čisté vody se rázem přenesete kamsi doprostřed Karibiku.

Krásná zátoka Spiaggia di Cala Coticcio neboli Záliv milenců 

Vydejte se s námi na nejkrásnější trasy severní Sardinie kolem žulových útvarů, nuragských sídel a dávné námořní pevnosti. Na pěším zájezdu Sardinská romance vás čekají túry za nádhernými výhledy sardinských vrcholů, trasy přes poloostrov Capo Testa se skalnatými útvary, ostrov Caprera spjatý s vojevůdcem Giuseppem Garibaldim i plavba lodí na souostroví La Maddalena. Můžete se těšit na tyrkysové moře, bělostné pláže, vrchol Punta Limbara, skalní stěny na Costa Paradiso či na degustaci vín.

Foto: shutterstock.com

The post Nejkrásnější treky severní Sardinie appeared first on Delfín Travel.

Při každém treku se vnoříte do zeleně. Ne, okolní les není stejný, jako známe z domova. Voňavé eukalypty vystřídá třetihorní prales vavřínů druhu laurisilva, stromovitých kapradin původem z Tasmánie i rozkvetlých keřových kamélií.

Sluneční paprsky se prodírají mlžným oparem, aby se odrazily ve strouze průzračné vody v umělém korytu sbíhajícím z hor až do nížin jihu ostrova. Často tam nesprchne měsíce, a tak jsou tyto zavlažovací potůčky jedinou možností, jak osvěžit miniaturní políčka terasovitě poskládaná do strmých strání.

Ostrov věčného jara, jak se Madeiře přezdívá, své návštěvníky potěší terasovitě položenými políčky, krásnými květinami a stromy 

Ráj pro pěší turistiku

Zavlažovacím kanálům se říká levády a pro mnoho lidí jsou symbolem poznávání divoké krásy horských masívů Madeiry. Od hotelových resortů jsou vzdálené pouhou hodinu, dvě jízdy, a přesto jako by je dělil oceán světelných roků. Nabízejí možnost unikátních procházek a treků s fascinujícími výhledy. Jejich délka přes 2 400 kilometrů je výzvou pro každého turistu. Vyžadují pořádné boty, trekové hole a často též baterku, neboť kanály vedou množstvím tunelů prokopaných skrz skály.

Jedna z nejdelších levád Dos Tornos se táhne přes 100 kilometrů, a dokonce pohání hydroelektrárnu. Vám nabídne oblíbenou 16kilometrovou trasu, kterou si můžete podle potřeby zkrátit. Známá je také leváda jménem 25 Fontes v údolí Rabaçal. To odtamtud lze vystoupat až na náhorní plošinu Paúl da Serra a do horského sedla Encumeada ve středu ostrova.

Levády vedené z hor do nižších poloh jsou zavlažovacím systémem Madeiry  

Rozkvetlé jaro po celý rok

Golfský proud a větry od Atlantiku Madeiru v létě ochlazují a v zimě ohřívají, takže v nížinách klesají teploty málokdy pod 15 °C. Zato nad mraky o 1 800 metrů výše to fičí jako o závod. Brzký ranní výšlap na červenou horu Pico Ruivo se startem na vrcholu Pico do Arieiro patří k tomu nejhezčímu, co lze v pěší turistice zažít. Je fascinující, kolik druhů zeleně a panoramat se vešlo na sopečný ostrov o délce pouhých 56 kilometrů a šířce 22 kilometrů.

V nížinách panuje doslova věčné jaro – sezona, kterou máme všichni asi nejraději a která svědčí i místní flóře. Bují a kvete jako o závod po celý rok. Všechny objektivy začnou brzy zoomovat na oranžové zobáky strelícií, vznešené kalichy kal, pastelové okvětní lístky hortenzií i nádherné ibišky. Orchideje rostou na Madeiře jako naše luční kvítí a vánoční hvězdy zdobí keře i koruny vzrostlých stromů.

Dechberoucí cesta na vrchol Pico do Arieiro, nejvyšší horu na ostrově 

Divadlo bez vstupenek

Fotoaparáty se nezastaví ani při návštěvě vyhlídky Pico do Facho. Cestou k ní se ze silnice naskýtá pohled na přistávací dráhu letiště Santa Catarina. Patří k nejnebezpečnějším na světě a piloti musí předem absolvovat speciální kurzy pro přistání. Zatímco bojují s protivětrem, cestující na palubě přemáhají obavy z turbulencí. Naštěstí netuší, že přijde manévr, kdy je třeba stroj nasměrovat přímo do hor a v poslední chvíli s ním cuknout a stočit ho podél pobřeží.

Moderní ranvej o délce 2 700 metrů, vysunutou jako nataženou ruku na 180 betonových pilířích do moře, nelze srovnávat s tou původní – když bylo letiště v roce 1964 otevřeno, měřila o kilometr méně. Do té doby bylo možné Madeiru navštívit jen lodí a ostrov zůstával odříznutý i od mateřského Portugalska. Dnes tam sedají letadla v patnáctiminutových intervalech a je to fascinující podívaná.

Na letiště Santa Catarina mohou přistávat piloti pouze se speciálním certifikátem 

Krásnou Madeiru s námi můžete navštívit v několika našich zájezdech. Toužíte poznat téměř neobjevené trasy divokou přírodou, vrchol Pico Grande nebo vyhlídky Pico do Facho a Bica da Cana? Nezapomenutelné túry krásami přírody zažijete s naším zájezdem Divoká Madeira.

Pěší turistika na Madeiře vás vezme na pstruží farmu Ribeiro Frio, nejvýchodnější útes ostrova zvaný Ponta de São Lourenço i na nejvyšší vrchol Pico Ruivo. Chybět nebudou ani romantické levády, náhorní plošina Paúl da Serra či koupání v lávových bazéncích a u přírodní pláže Prainha.

Foto: shutterstock.com

The post Vzhůru do hor rozkvetlou Madeirou appeared first on Delfín Travel.

Orientace na Koňské stezce je snadná – v rozmezí pár desítek metrů je vyznačena očíslovanými sloupky navíc s udáním čísla úseku (je jich dvacet), na rozcestí jsou ukazatele.

Stezka vede většinou po útesech, pak zase klesá do strží, ze kterých je nutno se vyšplhat někam k obzoru. Přivedla nás i ke kýčovitě modrým průzračným zátokám, na bílé i červené a šedé pláže (cestou jsme se párkrát smočili), vinula se piniovými a dubovými lesy, mokřady se želvami, políčky těsně přede žněmi nebo už po první sklizni nízkého ječmene nebo ovsa.

Klopýtali jsme po kamenitých stezkách, klouzali po štěrku, zakopávali o balvany mořského vápence. Nakonec jsme došli až na mysy s fotogenickými majáky. Na nejsevernějším výběžku ostrova se tyčí elegantní maják Cavalleria. Kochali jsme se více jak devadesátimetrovou výškou útesů, na kterých stojí. Severovýchod střeží maják Favaritx. Leží v krajině temných lávových polí.

Mnohé pláně ostrova jsou tvořeny zvětralými patvary mořského vápence. Mezi nimi se daří bylinám všeho druhu. Jako by šílený zahrádkář osázel části ostrova nejroztodivnějšími skalničkami.

Menorka je také nazývána ostrovem kamenných zídek. Ty tvoří hranice polí a ohrady pastvin. Kameny jsou na sebe dovedně naskládány bez použití spojovacího materiálu. Kupodivu drží. Těchto zídek je prý na ostrově 15 tisíc km.

Jak tak balvany zvětrávají, mění se v různé fantaskní objekty. Nejčastěji civí ze zdi svými prázdnými očními důlky lebky.

Branky a vrátka, někdy i celé ploty se tu vytvářejí z kmenů a větví divokých olivovníků. Místní domy svítí bílo bíle, protože místní k jejich stavbě používají vápenec. Dvakrát ročně je kvůli ochraně před povětrnostními živly natírají Menorčané vápnem.

Menorca je pod ochranou UNESCO, velká část ostrova je chráněna jako světová biosférická rezervace.

Na treku jsme občas potkali želvy a ještěrky, na pastvinách koně a krávy, občas oslíka a ovce, na Koňské stezce samozřejmě koně, na skalách a v povětří se občas předvedli ptáci. Žije tu přes padesát druhů hadů, netřeba se však obávat, žádný není jedovatý. Menorští černí koně jsou prý chloubou ostrova.

Nejranější historie ostrova jsme se dotkli při setkání s megalitickými památkami a v nekropoli. Viděli jsme například i bárkový hrob.

Paradoxně jsme své poslední putování zakončili na začátku Koňské cesty – u sloupku s číslem 001, v etapě 01.

To blaho, když jsme se během cesty mohli vykoupat! A poslední dva dny pobytu jsme na pláži relaxovali už bez holí.

Jednou ze zajímavostí je, že v roce 1850 vznikla na Menorce první továrnička na výrobu obuvi. Typické sandály si dnes odváží nejen téměř každá návštěvnice, ale i sem tam nějaký chlap.

Historií Menorcy se prohnali Féničané, Římané, africké i arabské nájezdy, pak střídavě Španělé, Turci, Francouzi a Britové. Dnes je, jako autonomní Baleárské souostroví, součástí Španělska. Každá etapa historie částečně poničila kulturu té předchozí, ale také zanechala cenné památky, a to hlavně ve městech Mahón (hlavní město ostrova) a Ciutadella.

Speciální menorský gin (38 %) se zde destiluje od středověku jako „živá voda“ a díky Britům žijícím na ostrově, jimž chyběla whisky, jeho sláva stoupla. Jalovcové bobule se však dovážejí z Pyrenejí.

Připíjím teď tomu kouzelnému ostrovu a všem, kteří tam se mnou šlapali a taky všem, kteří dočetli až sem. Na zdraví!

autor článku: Jitka Kulhánková – publicistka a klientka Delfín travel, foto: archiv autorky

Chcete také zažít své menorské dobrodružství? Vydejte se s námi na zájezd „Pochod kolem Menorcy„.

Fotogalerie

The post Reportáž přímo z Menorcy appeared first on Delfín Travel.

S výjimkou okolí hlavního města Tirany (byť i nad ním se zvedá náhorní plošina s úžasnou vyhlídkou z NP Dajti) a velkého přístavu Drače, lemují hory celou Albánii. Ale symbolem skutečného vysokohorského dobrodružství jsou Alpy na severu země, známější pod srbochorvatským názvem Prokletije.

Jejich proklatě krásné vápencové masivy připomínají Dolomity. Nepotkáte tam ale horolezce směřující na ferratu a dodnes zůstávají i „mile“ nedostupné, byť mnohé prašné cesty vysekané v době „hodžovlády“ už nahradily asfaltové silnice.

Jedna taková vede z historického města Shkodër (česky Škodra), nad kterým vládne pevnost Rozafa, až do vesničky Bogë. Sedmdesát kilometrů se jede jako po másle, než zpevněný povrch přejde v neúprosnou stezku s balvany klikatící se téměř až k nebi. A tak není od věci se co chvíli pomodlit i proto, aby v protisměru nic nejelo. Impozantní výhledy si užívají hlavně spolujezdci, řidiči musí věnovat pozornost cestě a občas zastavit před stádem ovcí, jež silničku zablokují… Mají přednost, ostatně jsou tam doma.

Tradice krevní msty zanechala stopy

Odměnou za divoké kodrcání je příjezd do vesničky Thethi, která si díky své nepřístupnosti uchovala tradiční kamennou architekturu. Kromě jiného tam najdete tzv. kullu, tedy uzavřenou věž, kde se skrývali muži v období krevní msty. Vendeta zde fungovala podobně jako v Itálii. Muži žili v izolaci, dokud nebyl zabit nějaký jiný příbuzný, nebo nedošlo ke vzájemnému smíření. Kulla v Thethi je dnes už asi jediná, která je za poplatek přístupná, proto si ji nenechte ujít.

Tradiční albánská vesnička Thethi  

V okolním národním parku můžete pobývat mnoho dní a trávit čas výpravami podél toku řeky Shalë, nebo se pokusit o výstup na vrcholek Maja e Jezercës ve výšce 2 694 metrů. Ale nejčastěji lidé směřují asi sedmihodinovým trekem do sousedního údolí Valbony. Odtamtud se pokračuje přes město Bajram Curri až do Fierzy a dále lodí skrz uměle zatopené rokle na jezero Komani. Knižní průvodci přirovnávají tuto trasu ke skandinávským fjordům a po právu ji pasují na jednu z nejkrásnějších plaveb světa.

Překrásné jezero Komani  

Ubytuj nejen bližního svého

V průvodci se samozřejmě dočtete i o dalších památkách Albánie včetně starobylých horských měst Berat a Gjirokastra zapsaných na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Tomu druhému se přezdívá město bílých střech, neboť stejným kamenem, který dláždí uzoučké uličky, jsou pokryty i střechy domů ze 17. až 19. století.

Albánské městečko Gjirokastra přezdívané město bílých střech 

Okna mají tyto stavby většinou až v prvním patře, přízemí zůstává temně a výhružně uzavřené neprodyšnou kamennou stěnou. Sloužilo jako obytné prostory pro ženy a děti pracující na polích, zatímco muži vycházeli ven jen během velkých svátků a žní, kdy vládl stav příměří.

Zákony „kanunu“ – morálního kodexu středověkého zákonodárce Leka Dukagjina – se dřív dotýkaly všech stránek života. Patřila mezi ně i dodnes dodržovaná povinnost poskytnout přístřeší cizinci, nebo dostát danému slovu zvanému „besa“. Jeho nesplnění mělo za následek nejen společenské zneuctění osoby, která své slovo dala, ale i její veřejné potrestání. Snad proto dodnes Albánci neradi něco slibují.

Pokud také toužíte okusit život albánských hor, toulat se po pasteveckých stezkách na pobřeží a poznat tak trochu jiný svět, vydejte se s námi na Albánskou odyseu – Pěšky po nepoznaných stezkách Albánských Alp až k Jadranu.

Foto: shutterstock.com

Poznejte s námi Albánské Alpy na zájezdu s pěší turistikou Albánská odysea!

The post Tam na konci světa, v albánském Prokletije appeared first on Delfín Travel.

První známky o obyvatelích Menorcy se datují již více než 2 000 let před Kristem. Protože tento malý, na nejširším místě 50kilometrový ostrov je doslova protkán atraktivními prehistorickými nálezy, soustředí se sem pozornost archeologů z celé Evropy i mimo ni.

Lidé talayotské kultury, kteří populární kamenné stavby vytvořili, totiž nezanechali dostatek informací, jež by objasnily jejich původní účel. Nyní, o tisíciletí později, se tak vědci a archeologové stále dohadují o jejich významu.

O významu některých menorských staveb se stále vedou spory 

Kamenné stavby s tradicí

Po celém ostrově Menorca můžete spatřit zvláštní kamenné památky různých tvarů a uskupení (hovoří se o celkovém počtu několika stovek staveb). Všechny spadají do talayotské kultury (zhruba 2 000 let před naším letopočtem) a dají se rozdělit do tří kategorií, z nichž každá má svůj význam. Dnes se jedná o největší lákadla Menorcy, která navštěvují statisíce turistů ročně.

Lidé talayotské kultury nevyužívali žádný spojovací materiál, přesto jejich stavby vydržely tisíce let 

Slavné „bárkové hrobky“

Prvním typem jsou tzv. navety, megalitické stavby z rané doby bronzové. A kde se vzal jejich název? Naveta znamená v katalánštině malou loď a tvar těchto pro Menorcu nejcharakterističtějších staveb nápadně připomíná dnem vzhůru převrácené plavidlo. Navety sloužily jako hromadná pohřebiště. Jednotlivé kameny nebyly spojovány žádným materiálem, a přesto hrobky přežily tisíciletí.

Největší z nich, naveta d’Es Tudons, měří na délku 14 metrů, vysoká je 4 metry a široká téměř 6,5 metru. V 50. letech minulého století byla naveta vykopána a uvnitř – ve dvou propojených komorách – byly kromě ostatků více než stovky těl nalezeny i bronzové náramky, kostěné knoflíky a keramické artefakty.

Zub času se těchto starých hrobek v podstatě vůbec nedotkl 

Obranná síť ostrova

Druhým typem staveb jsou talajoty pocházející rovněž z talayotské kultury. Nesloužily ovšem k pohřbívání mrtvých, měly funkci obrannou.

Vyrostly na vyvýšených místech a pahorcích, odkud se dalo dobře střežit území celého ostrova, a někteří historikové se domnívají, že tvořily jakousi propojenou obrannou síť. Také uvnitř talajotů byly nalezeny různé artefakty, archeologové se však shodují na tom, že v porovnání se sousední Mallorcou jsou menorské nálezy chudší, ostatně stejně jako samotný ostrov.

V blízkosti talajotů se většinou nacházely také poslední ze zajímavých památek, tzv. tauly.

Talayoty pravděpodobně tvořily obrannou síť ostrova 

Tauly připomínají obrovský stůl

Tauly se nejvíce podobají britskému Stonehenge. Kameny seskládané do písmene T sloužily zřejmě jako svatyně, místo pro náboženské obřady. Někteří odborníci jim ale připisují jinou funkci – vymezení vlastnictví půdy v krajině. Na Menorce najdete kolem 35 těchto mystických megalitických staveb. V katalánštině jejich název znamená prostě „stůl“.

Nejvýznamnější taulou je Torralba d’en Salort, jež byla stejně jako mnohé jiné tauly po staletí pohřbena v hromadách kamení, rozvalin a špíny, než byla objevena a znovu odkryta. Dnes je jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí ostrova.

Nejnavštěvovanější megalitická stavba Menorcy 

To nejlepší z Menorcy s námi můžete vidět na poznávacím zájezdu Krásy Menorcy, nebo na turistickém Pochodu kolem Menorcy. Desítky kilometrů pohádkových menorských pláži si zase můžete užít na pobytovém zájezdu Menorca 55+.

Foto: shutterstock.com

The post Menorské „Stonehenge” zůstávají záhadou appeared first on Delfín Travel.

Pohled na mapu hned ozřejmí, proč se Kalábrii říká „špička italské botičky“. Díky ideálnímu suchému a teplému podnebí se tento region stal jednou z nejrychleji se rozvíjejících destinací, na pobřeží přesto stále najdete opuštěné pláže s krystalicky čistou vodou a skalami romanticky se tyčícími vysoko k nebi.

Pohled na krystalicky čistou vodu Tyrhénského moře je zkrátka dechberoucí  

Cibule, jakou jinde nenajdete

Pobřeží Tyrhénského moře proslulo také rozlehlými háji citrusových plodů a oliv, báječně se zde daří i švestkám a hruškám. V oblasti Parghelie a v nejkrásnější kalábrijské oblasti Capo Vaticano se kromě toho pěstují také různé druhy cibule s nezaměnitelnou chutí, kterou má na svědomí složení zdejší půdy. Například cibule z Tropei je známá odvážným červenofialovým zbarvením a sladkou chutí a patří k oblíbeným ingrediencím na zdejší pizze.

Odvážné zbarvení místní cibule se nedá přehlédnout 

Další hvězdou kalábrijského pobřeží je lilek. V této části Itálie se podává prakticky ke každému jídlu, a to buď jako dochucovadlo k těstovinám či masu, nebo jako samostatná příloha. Povinností je vyzkoušet ragú ciambotta – pikantní dušený lilek s chilli, rajčaty, cibulí a bylinkami. Obvykle se jedná o vegetariánský pokrm a jeho závěrečná úprava se liší město od města.

Nduja – delikatesa, která zahřeje

Právě na lokálních plodinách je kalábrijská kuchyně postavená. Když k nim přidáte ještě mořské plody a místní vydatné červené víno, které doplňuje každé menu, máte skvostnou kombinaci.

Jednou z nejoblíbenějších specialit je Nduja – jedinečná měkká, roztíratelná kořeněná klobása. Díky specifické směsi místních pálivých chilli papriček opravdu zahřeje. Nduja se nejčastěji podává na čerstvém křupavém chlebu nebo s čerstvými těstovinami. Zmiňované chilli papričky jsou mimochodem stejně proslulé jako tato klobása – v městečku Diamante mají v září dokonce svůj vlastní několikadenní festival.

Místní chilli papričky opravdu dokáží zahřát 

Velmoc olivového oleje

Málokdo ví, že téměř čtvrtina produkce italského olivového oleje pochází právě z Kalábrie. Protože však není tak známým producentem jako třeba Toskánsko, často kalábrijský olivový olej tvoří základ a mísí se s oleji z ostatních oblastí Itálie, jejichž označení pak nese.

Kalábrijský olivový olej je charakteristický ovocnými podtóny. Používá se stejně jako olivový olej po celé Itálii obecně, tedy samostatně s bílým chlebem a balsamikovým octem a samozřejmě do salátů, těstovin, k masům a přílohám.

Tyto stromy uvidíte v Kalábrii všude, jedná se totiž o olivovníky 

Co by byla Itálie bez těstovin a sýrů

Kalábrijská tradiční selská kuchyně, cucina povera, se může pochlubit velice jednoduchými, ale velmi chutnými pokrmy. K nim patří těstoviny Lagane e cicciari, doma vyrobené široké nudle, jejichž hlavními ingrediencemi jsou cizrna, česnek a oleje.

Nepostradatelnou součástí zdejší kuchyně jsou také čerstvé sardinky a z nich připravené těstoviny Pasta ccu ri sarde. Tuto velmi chutnou, Arábií inspirovanou sladko-slanou kombinaci sardelek s chlebovými krutony, rozinkami a piniovými oříšky rozhodně vyzkoušejte.

Proslulý caciocavallo znamená v doslovném překladu „sýr na koni“. Hutný sýr s výraznou, přitom jemnou chutí v obchodech nepřehlédnete – má tvar zavěšené hruštičky.

Tvarem připomínající zavěšenou hruštičku, sýr „cocicavallo“ nepřehlédnete! 

Sladká kalábrijská tečka

Za nejlepší na světě je považována kalábrijská lékořice (licorice). V místním dialektu se jí říká rigulizza a je milována pro své skvělé účinky na trávení. Přidává se do mnoha druhů sladkého pečiva, cukroví, sušenek a dezertů.

Jsme-li u sladkého, nesmíme zapomenout na Pignolatu. Delikátní medové smažené koule, většinou známé pod názvem Struffoli, původně pocházejí ze sicilského receptu, ale v Kalábrii, zejména ve městě Reggio di Calabria, si získaly velkou popularitu. Během všemožných svátků najdete Struffoli v každé cukrárně stejně jako v období karnevalu nebo Vánoc.

Kdo by mohl odolat delikátním medovým koulím „Struffoli“? 

Třetí sladkou specialitou, která stojí jednoznačně za ochutnání, je Liquore al bergamotto. Jeho popíjení rovněž pomáhá dobrému zažívání. Smetanová směs podobná limoncellu se vyrábí ze šťávy extrémně oranžových bergamotových pomerančů, jež se pěstují po celém regionu. Bergamotové vůně a parfémy jsou také vítaným suvenýrem z vaší dovolené v Kalábrii.

Skvělou kalábrijskou kuchyni s námi můžete poznat na pobytovém zájezdu do Kalábrie.

Foto: shutterstock.com

The post Za krásami kalábrijské kuchyně – rájem oliv, sladké cibule a feferonek appeared first on Delfín Travel.

Barokní poklad v jihovýchodním Španělsku

Stejnojmenné hlavní město regionu Murcia je skvělou základnou pro všechny cestovatele, kteří nemají v lásce velké metropole, ale rádi by navštívili a prozkoumali tento kousek jihovýchodního Španělska.

Historická Murcia vypadá, jako by byla poslepovaná z mnoha malých vesniček, a díky své lokaci nabízí nekonečné množství výletů do okolní přírody. V jejím srdci najdete rozlehlá náměstí a honosné barokní budovy. Katedrála Santa María, která byla postavena již v roce 1385, je dokonce považována za jednu z nejzajímavějších barokních památek španělské kultury.

Pokud jste milovníky gastronomie a poznávání místní kuchyně je neodmyslitelnou součástí každého vašeho výletu, nesmíte opomenout ochutnat zdejší speciality – vývar s artyčokem a piniovými oříšky či smažené citronové listy v těstíčku. A recepty na španělská rizota na tisíc způsobů si určitě budete chtít odvézt s sebou domů.

Katedrála Santa María v historickém centru Murcie 

Za plameňáky pěšky či na kole

Nedaleko města Murcia, mezi Středozemním mořem a největší evropskou slanou lagunou nazývanou Mar Menor (v překladu Malé moře), leží oblast San Pedro del Pinatar. Pro cyklisty a milovníky pěší turistiky je právě tento výlet téměř povinností nejen kvůli jeho příjemnému rovinatému terénu, ale především kvůli plameňákům, které je možné pozorovat v okolní volné přírodě. Pokud vás přeci jen po dlouhém a aktivně stráveném dni budou bolet svaly, nic vám neuleví lépe než bahenní lázeň pod širým nebem při západu slunce. Kdo by to byl řekl, že i takto může vypadat romantika.

Elegantní plameňáci jsou v Murcii oblíbenou atrakcí 

Přírodní skvosty Calblanque a Sierra Espuña

Pokud se zeptáte na nejkrásnější pláž v okolí Murcie, většina místních vám zajisté doporučí navštívit park Calblanque. Na jeho panenské pláži sice nenajdete žádné restaurace, bary, dokonce ani veřejné toalety, odměnou vám však bude nádherný kus pobřeží, kde můžete relaxovat obklopeni pouze přilehlými útesy a zvukem divokých vln tříštících se o vysoké skály.

K největším lákadlům celého regionu Murcia bezesporu patří pohoří Sierra Espuña. Přírodní skvost je z velké části výsledkem účelného zalesňování, které započal místní filantrop Ricardo Codorníu již na konci 19. století. Sami se můžete přesvědčit o dechberoucím výsledku tohoto projektu při jedné z pěších túr napříč borovicemi porostlými zelenými kopci. Budete-li mít štěstí, spatříte po cestě i místní ovce arrui či divoká prasata.

Přírodní pláž v parku Calblanque vypadá jako z pohádky 

Industriální romantika v oblasti La Unión

Murcia nabízí zážitky i z trochu jiného soudku. Ačkoli by se mohlo zdát, že těžební oblast La Unión plná dolů a těžkého průmyslu bude lákadlem pouze pro pány, opak je pravdou. Tento nádherný park je chráněnou oblastí, a byl dokonce prohlášen za kulturní památku. Během příjemné procházky skrze historické doly se dozvíte spoustu zajímavých informací o hornickém průmyslu a zpracování nerostných materiálů, jako jsou stříbro, olovo, železo a minerály. Den můžete pak zakončit ochutnávkou španělských vín v některé z místních restaurací.

Oblast La Unión je proslulá výskytem historických dolů 

Nádherná divoká příroda, španělské „Mrtvé moře“ i výsostné majáky. Vydejte se s námi na zájezd Pěšky španělskou Murcií a objevte jedno z posledních míst v Evropě, kam ještě nesměřují davy turistů a kde na vás čeká jen klid a nádherná příroda.

Foto: shutterstock.com

The post Murcia: Od plameňáků až do stříbrných dolů appeared first on Delfín Travel.