Vydejte se s námi poznat hory a osobitou romantiku severního Španělska s průvodkyní Šárkou Koliášovou. Ta vás provede pěším putováním úchvatným španělským pohořím Picos de Europa s horolezeckou mekkou – horou Urriellu a po březích Atlantiku.
Více informací o zájezdu: https://www.delfintravel.cz/zajezd/z-picos-de-europa-k-atlantiku/
Zapomenutý ráj severního Španělska
Tereza:
Vítám vás u dnešního dílu podcastu Cestování s Delfínem. Dnes se budeme bavit o horách – o osobité romantice severního Španělska a zejména o jeho národním parku a pohoří Picos de Europa. Sedí tu se mnou Šárka Koliášová, jedna z průvodkyň turistického zájezdu s názvem Z Picos de Europa k Atlantiku.
Ahoj, Šárko, děkuji, že jsi dnes udělala čas a dorazila k nám.
Šárka:
Krásný den, děkuji za pozvání.
Tereza:
A já ještě doplním, že moje jméno je Tereza Vojtová a tento zájezd pořádá cestovní kancelář Delfín travel, která se specializuje na zájezdy pro klientelu 55+.
Co vlastně znamená Picos de Europa?
Tereza:
Šárko, řekla bych, že název Picos de Europa spoustě lidí vůbec nic neřekne – ani to, že je to ve Španělsku, ani že jsou to hory. V čem je tato oblast specifická?
Šárka:
Máš úplně pravdu – Picos de Europa je takový ukrytý poklad ve Španělsku. A můžu přidat jednu legrační historku z posledního zájezdu: když jsme přijeli do této oblasti a já začala vyprávět, kde jsme, jeden pán ve skupině se na mě podíval a říká: „Aha, my nejsme v Pyrenejích?“ (smích) To bývá časté – když lidé posílají pozdravy domů a napíšou „Zdravíme z Picos de Europa“, většinou dostanou odpověď „Kde to vlastně je?“
Na tvůj dotaz – v čem je tato oblast specifická – řekla bych, že je to zase jiné, krásné Španělsko. Většina z nás má Španělsko spojené s jihovýchodem a Středozemním mořem – palmy, víno, flamenco, slunce. Ale sever Španělska láka na úplně jiné kouzlo – na nádhernou, divokou přírodu. A Picos de Europa patří do oblasti, které se říká „zelené Španělsko“ – takže tam všechno doslova hraje barvami a je to ráj pro milovníky přírody.
Kde leží Picos de Europa?
Tereza:
Řekněme si geograficky – kde přesně leží tato oblast ve Španělsku?
Šárka:
Přilétáme na letiště v Bilbau – to je nejznámější město Baskicka, a leží v těsné blízkosti pobřeží Biskajského zálivu. Odtud je to asi 300 kilometrů na západ, kam pokračujeme autobusem, abychom dorazili do samotného Picos de Europa.
A když bychom si to měli představit na mapě – od Pyrenejí, které všichni známe, bychom jeli na západ a navázali na další horské pásmo zvané Kantaberské pohoří. A právě Picos de Europa jsou jeho nejzajímavější centrální částí. Táhnou se rovnoběžně s Biskajským zálivem a jsou tak řekněme „horami nad mořem“ – doslova na dosah Atlantiku.
První národní park Španělska
Tereza:
Dočetla jsem se, že pohoří Picos de Europa je národním parkem. Je to tak?
Šárka:
Ano – a nejen to! Je to první národní park Španělska, vyhlášený už v roce 1918. A od roku 2003 je také součástí biosférické rezervace UNESCO. Je to oblast s ohromnou přírodní hodnotou a s místní faunou a flórou, která je pro Španělsko naprosto unikátní.
Proč je tato oblast tak výjimečná
Tereza:
Proč je tedy biosférickou rezervací? Co je tam tak výjimečného?
Šárka:
Jedinečné je hlavně místní klima. Pohoří leží velmi blízko Atlantiku, od pobřeží ho dělí jen pár desítek kilometrů. A tato blízkost moře vytváří mikroklima, které je plné vlhkosti a zeleně. Proto se sever Španělska nazývá „zeleným Španělskem“. Je to krásné, ale má to i svoji cenu – prší tam mnohem častěji než na jihovýchodě. A to je také důvod, proč jsou tamní údolí tak bohatá a živá.
Kombinace vápencových stěn, hlubokých soutěsek, zelených lesů a mlžných hřebenů vytváří nádherné scenérie – a to je přesně důvod, proč Picos de Europa každého okouzlí.
Legendy a pověsti hor Picos de Europa
Tereza:
České hory, například Krkonoše, mají svého Krakonoše. Má něco takového i pohoří Picos de Europa – nějakého svého strážce nebo legendární postavu?
Šárka:
Ano, i tady na severu Španělska mají lidé velmi rádi příběhy a legendy. A stejně jako u nás, i tady jsou spojeny s přírodou – s duchy, vílami a strážci hor.
V místních pověstech se často objevuje postava ženy s dlouhými vlasy v bílé tunice, která pomáhá zbloudilým poutníkům. My jsme se s ní sice osobně nesetkali, ale kdo ví… (smích)
A pak je tu postava, kterou bych přirovnala právě ke Krakonošovi – Basajun (nebo také Basajaun).
Je to „strážce hor“, který dohlíží na rovnováhu v přírodě, chrání dobytek i pastýře a stará se o to, aby v horách panoval pořádek.
Zajímavé je, že i kult čarodějnic je tady na severu Španělska pořád živý – dodnes na některých domech uvidíš ochranné symboly proti zlým duchům.
To všechno dodává té oblasti zvláštní kouzlo, které si člověk zamiluje.
Zájezd Delfín travel – „Z Picos de Europa k Atlantiku“
Tereza:
Pojďme se teď přesunout přímo k zájezdu, který se jmenuje Z Picos de Europa k Atlantiku. Ty ses nedávno ze zájezdu vrátila – jaké jsou tvoje čerstvé dojmy?
Šárka:
Bylo to úžasné. Měli jsme naprosto skvělou skupinu a – i když to na začátku vypadalo napínavě – nakonec nám počasí přálo. Přistávali jsme v Bilbau jen pár hodin po velké vlně dešťů, ale pak se vyčasilo a měli jsme nádherné dny.
Kdo by se chtěl vydat na sever Španělska, může se spolehnout, že jde o bezpečnou a příjemnou oblast, jen je dobré počítat s proměnlivým počasím. My jsme ale měli štěstí na slunce i na skvělé teploty.
Náročnost zájezdu
Tereza:
Jak je program zájezdu náročný? Komu bys ho doporučila nebo nedoporučila s ohledem na fyzickou kondici? Je třeba přizpůsobený pro starší klientelu?
Šárka:
Určitě ano. Zájezd je navržen speciálně pro klienty Delfín travel, tedy pro cestovatele 55+.
Všechny trasy jsou koncipované tak, aby byly zvládnutelné – terén, převýšení i délka etap jsou přizpůsobené.
Na webu máme vždy u každého zájezdu označení obtížnosti – tři „botičky“ znamenají střední náročnost. Takže žádný extrém, ale ani úplná procházka po promenádě.
Je dobré mít kvalitní trekové boty, hole a chuť se hýbat. Ale jak ráda říkám – já jsem kavárenský povaleč, a když to ujdu já, tak to zvládne každý! (smích)
Porovnání s jinými zájezdy Delfín travel
Tereza:
Ty Šárko vedeš i další turistické zájezdy – třeba Toulky Menorkou. Jak bys srovnala náročnost Picos de Europa s jinými destinacemi?
Šárka:
Pokud bych měla srovnávat, tak Picos de Europa jsou o něco intenzivnější a fyzicky náročnější než Menorca. Na Menorce jsou vzdálenosti podobné – kolem 15 kilometrů denně – ale terén je tam mírnější, spíše pobřežní.
V Picos de Europa jsou některé etapy kopcovitější a mají větší převýšení, ale zase jiné dny jsou úplně pohodové. Jednu z tras navíc usnadňuje lanovka, která nás vyveze nahoru, a pak už jdeme jen po vrstevnicích dolů.
Měla jsem v zájezdu i paní, které bylo 75 let, a nejstaršímu účastníkovi bylo 82 – a zvládl to naprosto skvěle. Takže se dá říct, že je to náročnější, ale naprosto zvládnutelné.
Ubytování a organizace cesty
Tereza:
Jak to vlastně funguje po praktické stránce? Kde jsou klienti ubytovaní? Přesouvají se během zájezdu z místa na místo?
Šárka:
Ano, máme tři různá ubytování během cesty. Stěhujeme se, ale vždycky to má smysl – abychom se vyhnuli dlouhým přejezdům.
První noc trávíme v oblasti Riáňa, mimo samotný národní park. To je výborné výchozí místo pro první dvě etapy – údolí Sachambre a oblast kolem stejnojmenné přehrady.
Poté se přesouváme do malebného městečka Potes, které má středověký ráz a úžasnou atmosféru. Tam jsme ubytovaní dvě noci – a klienti jsou vždycky nadšení, protože Potes působí, jako by se tam zastavil čas.
A nakonec – závěrečné dny trávíme v přímořském letovisku Llanes, kde si po horských túrách užijeme i pobřeží, moře a klid. Je to ideální zakončení celého zájezdu.
Zajímavosti o pohoří
Tereza:
Co je na oblasti Picos de Europa pro tebe osobně nejzajímavější?
Šárka:
Mě fascinuje, jak kompaktní ta oblast je.
Celý národní park má jen asi 20 kilometrů ze severu na jih a 40 kilometrů z východu na západ – a přitom v sobě skrývá ohromné výškové rozdíly.
Od pouhých 75 metrů nad mořem až po vrcholky přes 2600 metrů!
Na tak malé ploše se střídají úplně odlišné krajiny – od zelených údolí přes horské pastviny až po skalnaté štíty.
A právě to dává zájezdu ten úžasný kontrast – během pár dní projdeš „celé Španělsko v malém“.
První kroky v horách
Tereza:
Pojďme si říct něco o samotných etapách. Kam vedou první kroky klientů po příjezdu do pohoří Picos de Europa?
Šárka:
První etapa je takovým příjemným zahřátím. Vede údolím Sachambre, které je vyhlášené svými hlubokými, rozlehlými lesy.
Nejde ještě o žádnou vysokohorskou turistiku – spíš o pohodovou cestu lesem s krásnými výhledy na hory, které se tyčí nad námi.
Naším cílem je horská chata, kde si můžeme dát první občerstvení, něco dobrého z místní kuchyně, a vychutnat si pohled na vrcholky Picos de Europa.
Ochutnávka pohoří – síry, sušené maso, sidra
Tereza:
Zmínila jsi občerstvení – co dobrého si tam mohou klienti dát?
Šárka:
Tohle je moje oblíbené téma! (smích)
V oblasti Picos de Europa se najde spousta autentických horských barů, které vypadají, jako by se tam čas zastavil. Mám oblíbený jeden bar, kde kolem pobíhají slepičky, na stole se suší bylinky a ze zahrádky je výhled na hory.
Tam si dáváme třeba cecinu, což je sušené hovězí maso, nebo různé místní sýry – ty jsou pro tuto oblast vyhlášené.
Například známý manchego nebo místní ovčí a kozí sýry s přírodní plísní, které se dodnes nechávají zrát v jeskyních.
A co se týče pití – sever Španělska má typický nápoj sidra, což je kvašený jablečný mošt.
Ten se tu lije z výšky – zhruba z půl metru nad sklenicí – aby se krásně napěnil. Je to taková malá show.
A samozřejmě nechybí ani sklenka vína – nejčastěji z oblasti Rioja nebo Ribera del Duero.
I v těch nejzapadlejších horských vesničkách vám nabídnou skvělé víno a výbornou kávu.
Barová kultura a životní rytmus horalů
Tereza:
A co když si někdo chce dát něco ostřejšího? Máte i místní pálenku?
Šárka:
Ano, to se určitě dá – ale až po túře! (smích)
Typickou místní pálenkou je orujo, taková jejich obdoba naší slivovice. Je silná, ale výborně zahřeje.
Na druhou stranu, v horách funguje všechno trochu po svém. Občas přijedeme k baru, těšíme se na pivo – a zjistíme, že mají zavřeno.
Jednou jsem viděla na dveřích keramickou tabulku s nápisem:
„Přijdeme, když přijdeme. Odejdeme, když odejdeme. Pokud tu jste a my tu nejsme, tak nám to dnes nevyšlo.“
To naprosto vystihuje místní mentalitu – klid, pohoda, žádný stres.
Horalové z Picos de Europa
Tereza:
Na webu Delfín travel se u první etapy píše, že klienty čekají „horská údolí s pravými horaly“. Jak si máme takového pravého horala představit?
Šárka:
To je krásná otázka!
Když se řekne „pravý horal“, hned se mi vybaví parta starších mužů, tak kolem osmdesátky, sedících na návsi.Mají vlněné svetry, pevné kalhoty, beranici nebo baret, ruce opřené o pastýřské hole a tváře ošlehané větrem.Působí drsně, ale jsou to nesmírně milí lidé – když se s nimi dáte do řeči, rozzáří se jim oči a začnou vyprávět o horách, o ovcích, o tom, jak se dřív všechno dělalo.
Ještě před pár desítkami let se v mnoha vesničkách žilo naprosto tradičně.
Třeba vesnička Bulnes byla až do roku 2001 úplně odříznutá od světa.
Teprve tehdy tam postavili zubačku, takže dnes už se dá nahoru pohodlně dojet.
Předtím ženy i muži museli všechno nosit po kozí stezce – i nákupy, i chléb.
Dneska tam potkáš paní s taškou baget, jak se veze zubačkou dolů do města – ale duch těch horalů tam pořád žije.
Nejznámější trasa – Ruta del Cares
Tereza:
A která etapa bývá nejoblíbenější? Taková, na kterou se klienti nejvíc těší?
Šárka:
Rozhodně Ruta del Cares.
Je to slavná trasa vedoucí úchvatným kaňonem, který se vine mezi skalními stěnami.
Cesta je pohodlná, vede po vrstevnici, a výhledy jsou neskutečné – vlevo se díváš dolů do propasti, vpravo se tyčí hory. Je to jedna z nejfotogeničtějších částí celé cesty a přitom nijak zvlášť náročná.
Jen na konci je delší stoupání a pak sestup, takže se hodí mít hole, zvlášť pokud je po dešti.
Myslím, že právě tady si člověk naplno uvědomí, jak výjimečné Picos de Europa jsou – čistý vzduch, kamenné mosty, staré chodníčky, ticho a jen občasné zvonění kravských zvonců.
Výstup do centrální části hor
Tereza:
Jak vypadají další dny zájezdu? Která etapa je podle tebe nejnáročnější?
Šárka:
Po první, spíše rozehřívací části nás čeká přechod do centrálního masivu Picos de Europa – to je srdce celého pohoří.
A tady se dostáváme do míst, která opravdu berou dech.
Jednou z nejhezčích částí je oblast Fuente Dé, odkud se vyjíždí lanovkou až nahoru, do výšky téměř 2 000 metrů.
Už samotná jízda je zážitek – pod vámi se otevírá ohromné údolí, v dálce se třpytí skalní štíty a v tom všem zní jen ticho a vítr.
Po výjezdu lanovkou už nás čeká pohodová túra po vrstevnicích, takže žádné lezení, žádné lano ani ferraty – to klienty vždycky uklidní (smích).
Procházíme po otevřených pastvinách, kde se pasou koně, a zastavujeme se na vyhlídkách s neuvěřitelnými panoramaty.
Magická hora Urriellu
Tereza:
A co hora Urriellu, o které se v itineráři zmiňuje, že je ikonou pohoří?
Šárka:
Ano – Pico Urriellu, nebo také Naranjo de Bulnes, je doslova symbol Picos de Europa.
Je to monumentální vápencová hora, která mění barvu podle slunce – ráno růžoví, v poledne bělaví a večer se zbarvuje do oranžova.
Proto jí místní říkají „pomerančová hora“.
Na tuhle etapu se všichni těší. Začínáme ve vesnici Bulnes a pomalu stoupáme vzhůru.
Tady už se hodí dobré boty a hole, protože cesta vede po kamenech a místy je prudší.
Ale odměnou jsou úchvatné výhledy – když se nahoře otevře panorama a poprvé spatříš Urriellu, zůstaneš stát v naprostém úžasu.
Každý, kdo tam byl, říká, že to je jeden z nejsilnějších okamžiků celé cesty.
Atmosféra ticha a výšek
Tereza:
Zní to nádherně. Je to tam hodně turistické, nebo spíš klidné?
Šárka:
To je na tom právě to kouzelné – Picos de Europa jsou stále málo turistické.
Když jdeme po horách, často nepotkáme vůbec nikoho. Jen krávy, ovce, sem tam pastýře.
Není to jako v Alpách, kde máš chatu na každém kroku.
Tady se může stát, že narazíš na malou kamennou chaloupku a zjistíš, že už roky nikdo neotevřel dveře.
A právě ten klid, to ticho a syrovost té krajiny, to je to, co si většina klientů odnese nejsilněji.
Říkají, že si tam „odpočinuli hlavou“ – a já to chápu. Tam nahoře totiž čas plyne úplně jinak.
Lanovka Fuente Dé – spojení pohodlí a dobrodružství
Tereza:
Zmínila jsi lanovku. Jak přesně ten den probíhá?
Šárka:
Ráno přejíždíme do údolí Fuente Dé, odkud lanovka stoupá na vyhlídku zvanou „El Cable“.
Ten pohled z horní stanice je neskutečný – člověk se cítí, jako by se vznášel nad světem.
A přitom právě tady začíná naše túra – po hřebenech, kolem skal, s výhledy na okolní vrcholy.
Cesta pak postupně klesá dolů do údolí, takže i ti, kteří nemají tolik fyzičky, si to mohou plně užít.
Na konci etapy bývá často otevřená horská chata, kde si dáme něco na zahřátí – třeba místní polévku z fazolí a chorizem, nebo jejich oblíbené „fabadu“.Ale stává se, že chata už má po sezóně zavřeno.
Jednou jsem tam přišla, kouknu – zamčeno. Ale zrovna přijel místní horal autem a říká: „Letos už mám po sezóně, ale ať nejdete s prázdným žaludkem.“ A vytáhl z kufru balíček smaženek – takových kousků chleba ve vajíčku – a celé naší skupině rozdal. Byly výborné! Takže jsme obědvali „na kapotě“ a smáli se, že to je ten pravý horský servis. (smích)
Humor i lidskost horalů
Tereza:
To je krásné. Ti lidé tam asi žijí úplně jinak než my, viď?
Šárka:
Úplně. Jsou neskutečně vřelí a klidní.
Nikam nespěchají, žijí v rytmu počasí a přírody.
Když prší, tak prostě nepracují. Když svítí, sejdou se v hospodě, dají si sidru a povídají si.
Mají nadhled, humor a obrovskou pohostinnost.
Pro mě osobně je to jeden z důvodů, proč se tam ráda vracím – kromě krajiny i kvůli těm lidem.
Od hor k moři – setkání s Atlantikem
Tereza:
Naši cestovatelé nechodí jen po horách, ale podle programu se podívají i k moři. Kam přesně?
Šárka:
Ano, úplně na závěr se přesouváme k pobřeží Atlantiku, do oblasti Biskajského zálivu.
Je to nádherná změna po těch dnech v horách – najednou slyšíš šum moře, cítíš sůl ve vzduchu a před sebou máš širý oceán.
Závěrečná etapa vede přímo podél pobřeží a místy se napojuje i na slavnou Svatojakubskou cestu – Camino de Santiago.
Takže kdo má chuť, může si říct, že si prošel aspoň její malý kousek.
Na cestě nás doprovázejí mušle svatojakubky, které ukazují směr. Je to velmi symbolické zakončení celé cesty – takové ztišení po horách.
Koupání v Biskajském zálivu
Tereza:
A jak je to s koupáním? Dá se tam vlézt do moře, nebo je moc studené?
Šárka:
Dá se, určitě ano – ale je to Atlantik, takže voda je chladnější než ve Středozemním moři.
Když jsme tam byli naposledy kolem 12. října, tak jsme se opravdu koupali. (smích)
Minimálně doporučuji smočit nohy a užít si pohled na nekonečnou vodu, vlny a skalnaté útesy.
Je to nesmírně uklidňující zážitek – a po horských túrách ideální tečka.
Praktická stránka zájezdu a odpočinek
Tereza:
Může se stát, že někdo během zájezdu zjistí, že už nemá sílu na další etapu. Dá se některý den vynechat a odpočívat?
Šárka:
Ano, samozřejmě.
Vždycky říkám klientům, že to není žádná soutěž.
Když se někdo necítí, může zůstat v hotelu a odpočívat – nebo se prostě neúčastnit konkrétní etapy.
V přejezdové dny se může přesunout s naším řidičem do cílové destinace a užít si den po svém – projít si městečko, dát si kávu nebo sidru a jen pozorovat život kolem.
To je na těchto zájezdech krásné – každý si může přizpůsobit tempo podle sebe.
Co si sbalit s sebou
Tereza:
Pojďme teď k praktické stránce – co by si měl klient určitě vzít s sebou?
Šárka:
V první řadě pořádné boty – kvalitní trekové nebo pohorky.
Určitě se hodí trekové hole, které pomáhají při stoupáních i sestupech.
Dále pláštěnku nebo nepromokavou bundu, protože sever Španělska je zelený právě díky tomu, že tam občas zaprší.
A pak vrstvené oblečení – od trička a kraťasů až po lehkou bundu, čepici nebo rukavice.
V horách se počasí může měnit rychle – dopoledne slunce, odpoledne mlha a večer chlad.
A taky menší batoh, kam se vejde voda, svačina a třeba i něco na převlečení.
A samozřejmě nesmíme zapomenout na dobrou náladu a nadhled – bez toho to v Picos de Europa nejde! (smích)
Horský humor a improvizace
Tereza:
Zmínila jsi svačiny – děláte si je sami, nebo je možné se cestou občerstvit?
Šárka:
Většinou se dá cestou něco koupit, ale někdy je lepší být připravený.
Třeba když mají místní státní svátek, tak se stane, že mají všechno zavřené.
My to vždycky plánujeme dopředu – zastavíme v obchůdku, řekneme si, kde si co dokoupíme.
A občas se prostě improvizuje.
Jednou jsme dorazili k chatě, kde jsme měli mít oběd – a bylo zavřeno.
Ale přišel právě jeden z místních horalů, usmál se a přinesl nám smaženky – chleby ve vajíčku.
Říkal: „Restaurace je zavřená, ale ať nejdete s prázdným žaludkem.“
A my jsme si je s chutí dali. Byly výborné.
Vřelost a mentalita Španělů
Tereza:
To zní jako skvělý zážitek. Jak bys popsala lidi, se kterými se tam setkáváte?
Šárka:
Jsou neuvěřitelně srdeční a otevření.
Mají smysl pro humor, ale i hluboký respekt k přírodě a životu.
Žijí jednoduše, bez spěchu, a z každého gesta z nich cítíš laskavost.
Mnoho z nich pořád chová ovce nebo pěstuje sýry podle starých receptur.
A i když mluví jen španělsky, vždycky najdou způsob, jak ti dát najevo, že jsi vítaný.
Proč se vracet do Picos de Europa
Tereza:
A teď otázka na závěr – co je pro tebe osobně to nejkouzelnější na Picos de Europa?
Proč se tam stále vracíš?
Šárka:
Pro mě je to kombinace nádherné přírody, klidu a lidskosti.
To, že můžeš jít hodiny po stezce a nepotkat nikoho.
To, že večer sedíš na kamenné zídce, díváš se na zapadající slunce a slyšíš jen cinkání zvonců.
A taky to, že si tam člověk uvědomí, jak málo potřebuje, aby mu bylo dobře.
Miluju i ten kontrast – ráno stojíš mezi zasněženými vrcholy a odpoledne se díváš na oceán.
A víš, že jsi prošel kousek země, kde čas plyne pomaleji a všechno dává větší smysl.
Pro mě je to zapomenutý ráj severního Španělska – tichý, syrový, opravdový.
Závěr rozhovoru
Tereza:
To jsi řekla nádherně. A ještě mě napadá – stalo se ti někdy, že si někdo koupil zájezd omylem? Třeba si myslel, že jede k moři, a zjistil, že má chodit po horách?
Šárka:
(smích) Ano! Stalo se to na Menorce.
Měla jsem dva manželské páry, kteří po prvním kilometru už měli červené tváře a říkali, že to nečekali.
Ale zvládli to a na konci byli nadšení.
Jeden pán říkal: „Já nerad chodím.“ A druhý: „Já nerad sluníčko.“
A přesto si to užili úplně nejvíc.
Takže ano – občas se někdo ocitne „omylem“, ale nakonec si odnese víc, než čekal.
Tečka na závěr
Tereza:
To byla Šárka Koliášová, průvodkyně cestovní kanceláře Delfín travel, která vás provede zájezdem Z Picos de Europa k Atlantiku.
Šárko, moc děkuju, že jsi přišla, bylo to nádherné povídání.
Šárka:
Já děkuju za pozvání. A pokud se potkáme na nějakém zájezdu, budu se moc těšit.
Mějte se krásně!
Tereza:
A vy, milí posluchači, pokud vás Picos de Europa zaujaly, podívejte se na webové stránky www.delfintravel.cz, kde najdete podrobnosti o zájezdu, fotografie a popis všech etap.
A já se na vás budu těšit zase u dalšího dílu podcastu Cestování s delfínem.