Také vás vzrušují záhadné obrazce na planině Nazca? Tají se vám dech nad dokonalostí ztraceného města Inků Machu Picchu, fascinují vás lamy nebo již dlouho toužíte plout po jezeře Titicaca? Zaposlouchejte se s námi do jedinečné cesty po Peru s naší průvodkyní Žanetou Fikejzovou Kvapilovou.
Více informací o zájezdu do Peru: https://www.delfintravel.cz/zajezd/peru/
Peru – po stopách dávných civilizací
Rozhovor s Žanetou Fikejzovou Kvapilovou, produktovou manažerkou a průvodkyní cestovní kanceláře Delphine Travel
Moderuje: Tereza Vojtová
Úvod
Tereza:
Peru je země plná tajemství a prastarých civilizací, které dodnes podněcují naši fantazii i zvědavost. O Peru a o tom, jaké krásy a zajímavosti nesmíme vynechat během jeho návštěvy, si dnes budeme povídat se Žanetou Fikejzovou Kvapilovou, která je produktovou manažerkou a průvodkyní cestovní kanceláře Delphine Travel na zájezdech v Mexiku a Peru. Ahoj, Žaneto.
Žaneta:
Ahoj, Terezko. Dobrý den.
Tereza:
Jsem ráda, že jsi dnes mohla dorazit, a vítej u nás ve studiu. Moje jméno je Tereza Vojtová a vítám vás u podcastu Cestování s Delfínem.
Dneska jsme se tady sešli kvůli Peru a já, když si Peru vybavím, vidím Machu Picchu, vysoké hory, lamy, vlněné čepice a barevné bambulky. A co si vybavíš ty?
Žaneta:
To všechno určitě taky. Ale já jsem cestovatel, který hodně rád pozoruje lidi. Když zavřu oči, kromě Machu Picchu – což je místo úplně úžasné – uvidím lidi: děti s velkýma očima, jak se na vás dívají, babičky, co sedí na náměstích a hladí lamy… někdy ve městě, jindy v přírodě. Prostě lidi.
Jak zájezd probíhá
Tereza:
Nedávno ses vrátila z Peru, konkrétně ze zájezdu Po stopách dávných civilizací, kde se s tebou lidé mohou potkat jako s průvodkyní. Jak je zájezd dlouhý a jak probíhá?
Žaneta:
Celý zájezd má 16 dní. Řekla bych, že je perfektně sestavený v tom, že graduje. Startujeme ve městě – v Limě – a postupně přidáváme, až celý zájezd vyvrcholí na Machu Picchu a v Cuscu. Pro nás, Evropany, je to obrovský zážitek a úplně jiný svět. V Limě, která je mnohem větší, než jsme zvyklí, začíná naše putování a seznamujeme se s tím, jak Peru funguje.
Paracas a ostrovy Ballestas
Tereza:
Začíná se tedy v Limě. Kam se vydáváte dál?
Žaneta:
Přesouváme se do národního parku Paracas. Následující den nastoupíme na loď a přeplouváme na ostrovy Ballestas. Je tam možnost sledovat lachtany a neuvěřitelné množství ptáků. Když máte štěstí, uvidíte i delfíny – to se nám stalo teď: doprovázeli nás celou plavbu. Bylo to hrozně roztomilé.
Tereza:
Mluvíme o čtvrtém dnu. Čeká klienty ten den ještě něco?
Žaneta:
Ano. Čtvrtý den přejíždíme do Nazcy, malého městečka, kde přespíme. A následující den míříme na planinu Nazca, kde jsou slavné obrazce. Jejich původ není úplně přesně vysvětlený. Někdy se lidé mylně domnívají, že je vytvořili mimozemšťané – což není pravda, vysvětlení existuje. Zájemci si mohou zakoupit přelet nad planinou, je to moc hezký zážitek a určitě stojí za to.
Tereza:
Když už boříme mýty – jaké je jiné vysvětlení těchto úžasných obrazců?
Žaneta:
S největší pravděpodobností šlo o rituální centrum. Tato oblast je hodně suchá, takže je možné – i když to není stoprocentně jisté – že tam probíhaly rituály a tance za přivolání vody. Pro nás Evropany je to zajímavé i v tom, že několik dní projíždíme suchou, pustou krajinou – skoro „pouští“ – a v kombinaci s mořem je to monotónní, ale krásné.
Tereza:
A dá se tam koupat?
Žaneta:
V této oblasti ne. Pláží je minimum, je to málo osídlené. Peru je mnohem větší země, než na co jsme v Evropě zvyklí. Pokud chcete pláž, je lepší pobytový zájezd – byla by škoda strávit v tomto programu čas jen u moře. Je tu hodně co stíhat.
Arequipa – město pod sopkou
Tereza:
Kam vedou kroky po Nazce?
Žaneta:
Do města Arequipa. Má specifickou, kouzelnou atmosféru. Když stojíte na náměstí při západu slunce – před vámi katedrála, u ní palmy – a za katedrálou se tyčí sopka Misti se sněhem na vrcholu… kombinace palem, sněhu, katedrály a oranžové oblohy. Tady už cítíte tu pravou peruánskou atmosféru. Na náměstí jsou trhovci a nabízejí ručně vyráběné věci.
Tereza:
Co je typické?
Žaneta:
Hlavně pletené zboží: ponožky, čepice, čelenky, svetry. Turisté nosí svetry z lamí vlny – barevné, veselé, s motivy lam. Nikdo neodjíždí bez svetru nebo ponožek. A samozřejmě malé figurky lam – alpaky a vikuni vás budou provázet celou cestu.
Tereza:
Jsou ty výrobky z pravé vlny?
Žaneta:
Na ulici spíš levnější věci. Kdo chce kvalitu, volí alpaku nebo baby alpaku (stříhá se z mláďat, je nejjemnější). V Arequipě se stavujeme i do malé továrny, kde ukazují zpracování vlny a barvení. Tam koupíte opravdu kvalitní věci – perou se v ruce, speciálním prostředkem. Poznáte rozdíl: drží barvu i tvar a jsou velmi teplé.
Tereza:
Mě vlněné svetry koušou. Co alpaka?
Žaneta:
Z alpaky nekoušou. Jsou měkoučké, lehké, sbalíte je do malé kuličky a přitom skvěle hřejí. Na zimu ideál – a nezaberou místo.
Lamy a jejich „manýry“
Tereza:
A co živé lamy? Říká se, že plivou.
Žaneta:
Lama je noblesní. Dívá se na vás tak trochu „z vrchu“. Neublíží, nepřijde-li se k ní zezadu – nesmí se lekat. To pak může plivnout. Nám se to nestalo, ale údajně se jejich slina těžko smývá. Říkáme s nadsázkou: kdo ho „schytá“, poběží za autobusem. Vtip – ale raději dávat pozor.
Do výšek: koka, Chivay a Colca
Tereza:
Z Arequipy se přesouváte dál?
Žaneta:
Ano. Tady přichází téma koka. Sedmý den přijíždíme do kaňonu Colca, do vesničky Chivay – už ve výšce 3 500 m n. m.. Pro nás nezvyk a některým to může dělat potíže. Peruánci mají zvyk žvýkat lístky koky – je to posvátný rituál. Vezmou tři lístky, „dají je“ čtyřem světovým stranám, prosí Matku Zemi – Pačamamu. Lístky si smotají, vloží do tváře – spíš pocukávají, ne žvýkají – a během dne přidávají další. Když lístky dožvýkají, vrátí je do země a poděkují.
Koku koupíte všude: v supermarketu, trafice; existuje mouka, bonbony, čaj z koky – ten je v hotelech k dispozici právě kvůli výškové nemoci.
Tereza:
Jak dlouho trvá aklimatizace?
Žaneta:
Kdo má potíže, většinou první noc v Chivayi. Doporučuje se nepít alkohol, nedělat velkou fyzickou námahu, chodit pomalu. Pomáhají banány, čokoláda. Ne tučná jídla, lehká strava – ale jíst, i když nemáte hlad, pít, i když nemáte žízeň, odpočívat, i když nejste unavení. Když je zle, hotely, autobusy i lodě mají kyslíkové bomby – pět až deset minut dýchání a je líp.
Tereza:
Jak se výšková nemoc projevuje?
Žaneta:
Nevolnost, bolest hlavy, závratě – taková „žaludeční nevolnost“. Není to příjemné, ale s těmi radami se dá zvládnout.
Tereza:
A bonbony z koky? Fungují?
Žaneta:
Spíš turistická zajímavost – podíl koky je malý, pomáhá cukr.
A k barvení zubů: těžko hodnotit – obecně tam lidé nemají péči o zuby jako u nás. Nám se za 14 dní nic nestane a rozhodně se toho netřeba bát. Místní koku vnímají i jako pomoc na klouby a další „bolístky“.
Colca a král And
Tereza:
Co je v Chivayi k vidění?
Žaneta:
Colca znamená „sýpka“ – kolébka zemědělství. Krajina je krásně zelená, zejména po období dešťů. Hodně klientů se těší na vyhlídku Cruz del Cóndor – ráno, když začne slunce ohřívat vzduch, kondoři se zvedají do termiky. Je to velká atrakce, napětí, kolik jich bude… Kondor má až třímetrové rozpětí křídel a váží kolem deseti kilo. Je symbolem Peru. Nevidět kondora v Peru, to by byl hřích.
Jezero Titicaca a plovoucí ostrovy Uros
Tereza:
Přesuneme se k jezeru Titicaca.
Žaneta:
První zastávka jsou ostrovy Uros. Dřív na nich lidé žili trvale, dnes každé ráno připlují z města Puno a ukazují, jak ostrovy z rákosu staví a udržují. Jeden ostrov vydrží asi 25 let, potom ho opravují, dostavují či dělí.
Pak přeplouváme na ostrůvek na jezeře, kde máme oběd: polévku z quinoi a pstruha z Titicaky, připraveného tradičně. Peruánská kuchyně je autentická – málo konzervantů, často „jako u babičky“.
Cusco a posvátné údolí
Tereza:
Potom míříte do Cusca?
Žaneta:
Ano, do Cusca – kosmopolitního města, kde se snoubí původní Peru s turisty z Evropy i Ameriky. Katedrála je nádherná, ale hlavně okolí je plné inckých chrámů.
Z Cusca jedeme do Ollantaytamba – dalšího inckého centra se sýpkami. Tam se jdeme podívat i do indiánského domu, kde rodina stále žije – a ano, chová morčata. Je jich tam stovky – od čerstvě narozených po dospělé.
Pro Peruánce je morče typický pokrm, něco jako u nás kapr na Štědrý den. V restauraci si ho můžete dát půl nebo celé, často s bramborovou kaší, někdy na špízu. Prodává se i kolem silnic. Je to pro nás kulturní šok, ale v místním kontextu to člověk vnímá jinak. A není levné – může stát kolem 400 Kč, a masa není moc. Chutná jako kombinace kuřete a králíka.
Mimochodem, v katedrále v Cuscu je obraz Poslední večeře – a na stole je vyobrazeno morče. Přesně ty kulturní rozdíly, které nás mají obohatit.
Machu Picchu – vrchol cesty
Tereza:
Pojďme na vrchol zájezdu – Machu Picchu.
Žaneta:
Zájezd právě sem graduje. Na Machu Picchu se téměř každý den zatáhne a prší, hlavně odpoledne. Zažila jsem ho na slunci i v dešti – a vždy je to magické. Procházíme se, zastavujeme na vyhlídkách, fotíme. Ta magie místa je nepopsatelná. Často vidím dojetí – lidem se plní dlouholetý sen. A i když víte, co čekat, Machu Picchu vás vždy překvapí.
Organizace je perfektní: rezervace na jméno i číslo pasu, ranní a odpolední turnus, takže se davy netvoří. Prochází se okruh – začátek je do stoupání, ale není to těžké. Většina klientů (cca 90 %) jde s námi a zvládne to v pohodě. Jdeme pomalu; okruh trvá asi tři hodiny.
Kdy jet a co si sbalit
Tereza:
Kdy je nejlepší do Peru vyrazit? A co si zabalit?
Žaneta:
Peru je na jižní polokouli – když je u nás léto, tam je zima a naopak. Nejčastěji jezdíme v říjnu a v dubnu.
Na balení je Peru složitější – budete potřebovat od slabé zimní bundy (klidně čelenku, rukavice, pláštěnku) až po kraťasy a tílko. Ráno a večer chladno, přes den horko; slunce má obrovskou sílu, mazejte se krémy. V horách uvidíte lidi s červenými tvářemi – kůže tam dostává zabrat. Takže: počítat se vším.
Bezpečnost, peníze, zdravotní péče
Tereza:
Jak je to s bezpečností?
Žaneta:
Jako všude: nechodit v noci do postranních uliček, nenosit drahé šperky. S vypjatou situací nebo krádeží jsem se nesetkala. Není důvod se bát.
Tereza:
A ceny a měna?
Žaneta:
Přilétáme s eury/dolary, na místě měníme na sol (šp. sol, „slunce“). Ceny jsou srovnatelné s českými – v restauracích i obchodech.
Tereza:
Očkování a péče?
Žaneta:
Doporučení jako jinde: žloutenka A+B, břišní tyfus, žlutá zimnice – dle zvážení. Péče je buď státní, nebo soukromá; s pojišťovnami využíváme soukromá zařízení ve větších městech. Není problém zajistit lékařskou pomoc. A my sami se snažíme rizika minimalizovat.
Co ochutnat: ceviche, alpaku, brambory a nápoje
Tereza:
Zpět ke kuchyni. Zmínily jsme morče a quino(u). Co dalšího je typické?
Žaneta:
Steak z alpaky – určitě vyzkoušejte, u nás to běžně nedostanete. Peru má moře, takže mořské plody a hlavně ceviche – syrová ryba marinovaná v limetě.
Jako přílohy: saláty, rýže a brambory. V Peru mají 2 500 druhů brambor – oficiálně potvrzeno. Na brambory narazíte na každém kroku.
Tereza:
A co pivo?
Žaneta:
Milovníci piva mohou být v klidu: mají typ blízký našemu plzeňskému – Cusqueña. Velmi oblíbené.
Tereza:
Něco nealko?
Žaneta:
Chicha Morada – fialová limonáda z fialové kukuřice. Je dost sladká, ale osvěžující a typicky peruánská.
Termíny a kde najít informace
Tereza:
Měli bychom ještě zmínit termíny zájezdů do Peru.
Žaneta:
Obvykle máme termín v říjnu a na jaře v dubnu.
Tereza:
Tak to byla Žaneta Fikejzová Kvapilová, průvodkyně cestovní kanceláře Delphine Travel na zájezdech v Peru. Žaneto, děkuju za dnešní rozhovor.
Žaneta:
Já děkuju, bylo mi ctí. A budu se těšit na společné cesty – třeba hned v dubnu, nebo i teď na podzim.
Tereza:
Děkujeme. Říjnové zájezdy se rychle plní a dubnové mají ještě volná místa. Kdo by se chtěl dozvědět víc, najde informace na webových stránkách delphinetravel.cz (odkaz také pod podcastem).
Žaneta:
Moc mě těšilo – a těším se na viděnou na našich cestách po stopách dávných civilizací do Peru.