Vydejte se s námi na Plavba za krásami Karibiku.

The post Plavba, kde každý den přináší nový ostrov appeared first on Delfín Travel.

Po příletu do Káthmándú, kouzelného hlavního města Nepálu, následoval transfer do hotelu a krátký odpočinek. Zde jsme pak začali naši nepálskou odyseu nenáročnou procházkou starým městem. Procházka nám odhalila tajemství čtvrti Thamel s mnoha obchůdky a restauracemi a na náměstí Durbar Square, chráněném UNESCO. Ocitli jsme se tu uprostřed prastarých chrámů, z nichž některé dosud nesou známky zemětřesení z roku 2015.

Další den nám v brzkých ranních hodinách přinesl možnost fascinujícího vyhlídkového letu k nejvyšší hoře světa, Mt. Everest. Poté jsme se vydali na průzkum klíčových památek Káthmándského údolí, od buddhistického „opičího“ chrámu Svájambhú po hinduistický chrám Pašupatináth a centrum tibetské komunity Boudhanáth.

Následující den jsme se autobusem z Káthmandú přesunuli do vesničky Balthali, kde jsme začali naše první pěší putování v Nepálu. Po přejezdu jsme se přes mosty zavěšené nad zelenými údolími pěšky vydali do tiché krajiny terasovitých rýžových polí, která obklopuje tradiční nepálské vesnice.

Tato procházka představovala první kontakt s autentickým venkovem, kde se otevírají nové obzory a kde každý krok byl setkáním s místním způsobem života. Na vrcholu horského hřebene v Balthali Mountain Resort jsme byli odměněni skvělým obědem s vychlazeným pivem, provázeným výhledy na terasová políčka sbíhající do údolí a vzdálené vrcholy Himalájí.

Následující den jsme se opět autobusem přesunuli k jednomu z nejznámějších nepálských národních parků – Čitvanu, který leží na jižních hranicích s Indií, v rozlehlých rovinách zvaných tereje. Po příjezdu do Saurahy a krátké procházce jsme si dosytnosti užili odpočinek na slunci u bazénu, koupání a následně skvělou večeři.

Po brzké snídani jsme vyrazili do národního parku Čitvan, který je domovem bohaté fauny včetně nosorožců, slonů a dokonce i tygrů indických. Za ranní mlhy jsme kousek od hotelu nasedli do dlouhých lodí, ve kterých jsme absolvovali plavbu po řece s možností pozorování krokodýlů slunících se na břehu a nespočetných druhů ptactva.

Po plavbě jsme se vydali na cca hodinovou cestu pěšky džunglí k chovné stanici slonů. Odtud jsme byli převezeni zpět do hotelu na oběd a krátký relax u bazénu. Následovala cesta džípy do srdce národního parku Čitvan. Na safari jsme měli možnost spatřit některé z ohromujících tvorů tohoto stinného světa a ponořit se do nespočetných odstínů nepálské divočiny. Večer jsme po vynikajícím jídle zažili taneční představení etnika Thárů, což nám umožnilo vnímat místní kulturu v její plné autentičnosti.

Z Čitvanu jsme se přesunuli autobusem do krásného městečka Bandipur, které se nachází na malebném horském hřebenu. Tady jsme měli možnost zkoumat atmosféru života a řemesla místních obyvatel, či se jednoduše nechat unést pohledem na majestátní pohoří a odpočívat. Pro zájemce byl připraven krátký výstup na vrchol s chrámky, tyčící se nad vesnicí. Z hotelu Mountain Resort Bandipur, kde jsme byli ubytovaní, se nám nabízely úchvatné výhledy na majestátní pohoří Himalájí.

Další den jsme pokračovali do druhého největšího města Nepálu – Pókhary, které je obklopené jezerem Phéva a masivem Annapurna. Během cesty jsme podnikli nepříliš obtížný rafting na posvátné řece Trisuli.

Její chladivé, tyrkysové vody vytékající z posvátného jezera a zpěněné bílé peřeje romanticky kontrastovaly s černí a zelení hor tyčících se po obou březích řeky, z jejichž vrcholů nám kynuly sochy hinduistických božstev. V Pókhaře jsme se vydali se na výlet k Pagodě míru, který nám přinesl dechberoucí výhledy na Annapurnu a lodičkami po jezeře Phéva k ostrůvku Tál Baráhí s posvátným chrámem. Po ubytování v krásném hotelu White Pearl, v centru města, následovala společná večeře a volný program. Večer jsme se sešli na panoramatické terase na střeše hotelu a užívali výhled na himálajské vrcholy, které se nyní tyčily přímo nad námi, a těšili se na nadcházející ráno.

Nyní přišla na řadu vrchol naší cesty – trekové dobrodružství. První etapa začala v Kande, kam jsme spolu s nosiči zavazadel dorazili autobusem, po bohaté hotelové snídani. Cesta nás vedla k Australian Campu, kde jsme byli odměněni nádhernými výhledy na horské vrcholky.

Následující den nás cesta provedla terasovitými políčky, visutými mosty a tradičními vesnicemi, nabízejícími pohledy do každodenního života obyvatel. Po nenáročném treku jsme se občerstvili vynikajícím obědem servírovaným na horské terase, zavěšené nad hlubokým údolím. Dále jsme pohodlným tempem pokračovali až do hotýlku ve vesnici Landruk. I zde jsme měli dostatek času na odpočinek posilněni vydatným dhalbatem, který jsme zde v horách okusili v různých obměnách dle kraje, kterým jsme právě procházeli.

Poslední etapa trekového dobrodružství nás zavedla prudkým sestupem po schodech do údolí a následně náročnějším výstupem do vesnice Ghandruk, známé svou nepřehlédnutelnou atmosférou. Tato část je fyzicky nejnáročnější z celé cesty Nepálem a je zde možnost, využít džípy, které Vás mohou vyvézt nahoru.

Zde jsme měli příležitost procházet se úzkými uličkami a zažít jedinečnou pohostinnost místních obyvatel a relaxovat na jedinečné terase hotelu, umístěného ve výšce 2080 m.n.m. ve stejné výši jako orli, kroužící tu nad hlubokým údolím.

Ráno jsme pozvolným sestupem vyrazili do Saule a poté nás autobus převezl zpět do Pókhary, kde jsme si večer mohli vychutnat klid nebo prozkoumat místní kulinářské lahůdky a obchody.

Po bohaté snídani v hotelu následoval krátký transfer na letiště a přelet místní linkou podél hradby himálajských vrcholů zpět do Káthmandú.

Z letiště jsme dojeli do starobylého města Bhaktapur. Na dva dny jsme se ponořili do úzkých uliček, obdivovali chrámy a známý palác s 55 vyřezávanými okny. Toto město je živoucím muzeem plným fascinujících památek. Cinkání zvonů a zvonků na nespočetných modlitebnách, se ozývá od rozbřesku do noci na každém kroku.

Večer druhého dne v Bhaktapuru nás čekala rozlučková večeře a přejezd na letiště. Zde se s námi srdečně rozloučili zástupci naší partnerské nepálské agentury Trekking Team Group, jejíž zástupci nás provázeli po celou dobu naší epické cesty. S čistou myslí a naplněným srdcem jsme opouštěli tuto úchvatnou zemi, plnou přírodních krás a krásných lidí. Já tak činil s touhou, alespoň jednou se sem ještě vrátit…

Posledního dne zájezdu jsme v brzkých odpoledních hodinách přistáli na Letišti Václava Havla v Praze, kde jsme se rozloučili a vyrazili zpět do svých domovů…

Naše cestovatelské dobrodružství v Nepálu končí, ale vzpomínky na krásy této země a setkání s její kulturou zůstanou s námi navždy.

Namasté!

Text a foto: Petr Ráž – průvodce zájezdu Velká cesta Nepálem a Tibetem – dotkněte se nebe v srdci Himálaje

The post Nepál očima průvodce Petra Ráže appeared first on Delfín Travel.

V úctyhodné výšce 1 400 metrů nad mořem leží nepálské hlavní město, v němž se setkává tradiční kultura s nezastavitelnou urbanizací a modernizací. Dvou a půl milionové Káthmándú dnes patří mezi nejrychleji rostoucí města jižní Asie, přesto se stále pyšní přezdívkou „město chrámů“, neboť pečlivě střeží jedny z nejstarších hinduistických svatostánků. Metropole není jen branou do nepálské Himálaje a místem levných nákupů ve čtvrti Thamel, ale také historickým pokladem obrovského významu.

V Káthmándském údolí se nachází neuvěřitelných sedm památkových zón ze seznamu světového dědictví UNESCO. Od roku 2006 se mezi ně řadí tři královská náměstí Kathmandu Durbar Square, Patan Durbar Square a Bhaktapur Durbar Square, hinduistické chrámy Pashupatinath a Changunarayan a dvě tradiční buddhistické svatyně, stupy Swayambhunath a Boudhanath.

Ke královské rezidenci na Kathmandu Durbar Square

První z královských náměstí, známé také jako Basantapur, se rozprostírá v rozsáhlém komplexu, který obývala mimo jiných dynastie Šáh. Tento rod vládl v Nepálu až do května 2008, kdy byla vyhlášena federální demokratická republika. Za návštěvu stojí paláce Hanuman Dhoka. Až do 19. století byly královskou rezidencí, dnes v nich najdete muzejní expozice.

Na jižním konci náměstí můžete vidět jednu z nejpozoruhodnějších místních atrakcí – dům živoucí bohyně Kumárí. Kumárí je malá dívka uctívaná jako vtělení hinduistické bohyně Durgy. Její volbu provází složitý ceremoniál, který se koná vždy, když předchozí dívka dospěje. Během roku se Kumárí ukazuje na veřejnosti jen při významných náboženských svátcích, kdy je nesena městem na svých nosítkách.

Zlatou branou ke krásám Bhaktapuru

Další z proslulých náměstí se nachází ve starověkém Bhaktapuru asi 12 kilometrů východně od Káthmándú. Podobně jako v předchozím případě ani zde nejde „jen“ o náměstí, nýbrž o celý komplex historických památek. Jakmile projdete hlavní branou, ocitnete se na magickém místě s úžasnou architekturou a spirituální atmosférou. Bhaktapur má největší koncentraci chrámů, pagod, z celé oblasti Káthmándú. Pagody jsou obvykle vícepatrové, čtyřhranné či osmihranné štíhlé věže, na jejichž vrcholu se nachází hrot s různým počtem kruhů.

Při návštěvě Bhaktapuru byste neměli opomenout královský palác s 55 vyřezávanými okny, který je dnes domovem Národní galerie. Palác se také pyšní slavnou Zlatou branou z roku 1756. Aby byl váš zážitek kompletní, musíte ochutnat místní specialitu – jogurt Dhau. Prodává se tradičně v malých hliněných miskách a připravují ho Névárci, původní obyvatelé Káthmándského údolí.

Po stopách buddhismu v Pátanu

Pokud se přesunete mírně do středu Káthmándského údolí, narazíte na město Lalitpur (původním názvem Pátan). V jeho centru se nachází poslední královské náměstí ze seznamu UNESCO. Sídlili zde panovníci z dynastie Malla, kteří velmi přispěli k velkolepému rozvoji tohoto místa. Budete žasnout nad úžasnou řemeslnou prací Névárců, kteří zde svou typickou architekturu dovedli k dokonalosti. Můžete si prohlédnout 136 nádvoří zvaných bahal a 55 chrámů. Pátan představuje jedno z nejstarších buddhistických měst a dnes je centrem jak buddhismu, tak hinduismu.

Za úchvatným výhledem na Swayambhunath

Západně od dnešního centra Káthmándú se nachází posvátné návrší Swayambhu. Tibetský název „Vznešené stromy“ odkazuje na mnoho druhů dřevin rostoucích na zalesněném kopci. Ovšem většina turistů zná zdejší stupu Swayambhunath spíše jako Opičí chrám.

Jak zažitý název napovídá, žijí zde četné tlupy makaků, které si dokonale přivykly na turistický ruch. Na návrší vystoupáte spolu s poutníky po dlouhatánském schodišti, nebo se můžete nechat vyvézt autem. V každém případě za spektakulární výhled na Káthmándské údolí cesta nahoru stojí. Kromě výhledu na vás čeká řada památek s dominantní hlavní stupou v čele, menšími svatyněmi, tibetským klášterem a mnoho dalšího.

Vševidoucí Buddhovy oči v Boudhanathu

Druhou buddhistickou stupou na naší cestě je Boudhanath. Toto centrum tibetských uprchlíků patří mezi největší stavby svého druhu na světě a pohled na něj je skutečně impozantní. Na obrovské bílé kulovité základně stojí pozlacená věž, z níž na vás shlížejí vševidoucí Buddhovy oči.

Tento všudypřítomný symbol Nepálu představuje ochranu a spojení mezi duchovním a všedním světem. Mezi obočím se nachází i třetí Buddhovo oko. To, co většina lidí považuje za nos, je ve skutečnosti nepálské číslo jedna, symbol jednoty. Z věže se dokola třepotají barevné modlitební praporky. Stupa byla plně zrenovována po ničivém zemětřesení v roce 2015, proto působí poměrně „nově“.

Hinduistická svatyně Pashupatinath

Kousek od letiště Tribhuvan leží jeden z nejvýznamnějších hinduistických chrámů Pashupatinath. Poblíž něho protéká řeka Bágmatí, na jejíchž březích se rituálně spalují zemřelí a místo svou atmosférou připomíná indické Váránasí.

Vstup do jednotlivých částí chrámového komplexu je složitě povolován podle náboženské příslušnosti, na pořádek zde dokonce dohlíží nepálská policie a armáda. Do zdejší posvátné jeskyně mají přístup pouze hinduisté a také hlavní chrám si většina turistů může prohlédnout jen zvenku. Nejhezčí pohled na Pashupatinath poskytne vyhlídka nad řekou.

Chcete také poznat největší skvosty Káthmándského údolí a k tomu mnoho dalších jedinečných míst v Nepálu? Vydejte se s námi na poznávací zájezd Velká cesta Nepálem a Tibetem – dotkněte se nebe v srdci Himálaje.

The post Starobylé poklady v údolí Káthmándú appeared first on Delfín Travel.

Takže až teď se dostávám k několika slovům. Své pocity a hodnocení naší „expedice“ jsem ventilovala téměř nepřetržitě již během zájezdu a protože jsem pesimista, pořád jsem očekávala nějakou katastrofu, která se ovšem nekonala. ☺

Teď po návratu jsem ještě naše zážitky konfrontovala s možnostmi, které nabízí jiné cestovní kanceláře. Ani jedna (!!!) neupozorňuje na určitou fyzickou náročnost pobytu ve vysokohorské poloze. Dokonce převážná většina cestovek to „pere úplně natvrdo“ a od začátku. Lima – Cuzco letecky, protože se jim to jeví zřejmě výhodné. Takže druhý den se lidi ocitnou rovnýma nohama ve 3.700 m. n. m. a jistě se nestačí divit. Co vím, tak určité zdravotní problémy, zřejmě spojené s pobytem ve vysokohorské oblasti, mělo víc lidí z naší skupiny, ale někteří to ani nesdělovali. Rozchodili jsme to všichni. ☺

Přípravu, organizaci i samotnou realizaci zájezdu bych hodnotila super jedničkou. Za šťastné pak rovněž pokládám rozdělení rolí: technický průvodce (Martin Zeman) a ideový – paní profesorka Farfánová. Roztomilý byl i věkový rozdíl mezi nimi. Klidná a mírná, nicméně velmi ochotná letora dělá z Martina průvodce CK par excellence.

Za velmi šťastné řešení pokládám pět předem zajištěných obědů, které nám jednak ušetřily čas, a jednak nám dali poznat rozmanitost peruánské kuchyně.

Snídaně byly také O. K. což je důležité, protože to člověku dodá síly na zdolání dopoledního programu. ☺ Pivo je v Peru výborné, kafe většinou nestojí za nic… ☹

O kvalitě hotelů vím své, v řadě hotelů jsem se už v životě vyspala. Takže mohu hodnotit jako mimořádně roztomilé: Paracas – San Augustin, Nazca – Casa Andina, Colca – Eco Inn a Valle Sagrado – Agustos. Všude bylo čisté povlečení na postelích a i čisté ručníky v koupelně.

Z cest dálkovými autobusy jsem měla velikou hrůzu, a ono to nakonec šlapalo docela dobře. Další pochvala a dík za to, že jste měl společně s místní cestovkou a personálem hotelů velmi dobře zorganizované přesuny kufrů. Opravdu. Neměla jsem problém. (A kde bych ho mohla mít, tam jste mi pomohli. ☺)

Já osobně dobře zvládla i ostatní cesty letadlem, ač jsem z nich měla veliký strach. Zvláště ta zpáteční se mi jevila zprvu šílená. Ale holt to je daň za to, že člověk vidí něco, co není hned tak každému dostupné. A ta počáteční cesta z Madridu do Limy mi vlastně docela vyhovovala. Vyspat se v hotelu…paráda! V letadle se mi spí mnohem hůř.

Já vlastně už ani nevím, kde jsem se o CK Delfín travel dozvěděla. Ale určitě si vždycky dělám srovnávací průzkum trhu na internetu. A po telefonickém rozhovoru s Martinem a jeho rozvážných odpovědích na mé dotazy jste se stali „number one“. A pak, ta přednáška paní profesorky o Peru (tenkrát ve Štěpánské) byla rovněž relevantní.

Tak to by asi byly všechny dodatky ke zdolání Peru. Chtěla bych Vám ještě osobně poděkovat za všemožnou pomoc a podporu, když nám bylo se ségrou poněkud ouvej.

Konec dobrý, všechno dobré.

Sylvie Dvořáková
účastnice zájezdu PERU – po stopách dávných civilizacích 12. – 27.3. 2015

Foto: archiv autorky

The post Expedice Peru appeared first on Delfín Travel.

Život, ale stále šel pracovními cestami a před rokem 89 se stejně dalo jen snít. Pak jsme s dětmi nejdříve objížděli země dosažitelné autem – o krásách tohoto cestování až někdy jindy. Od roku 94 mi práce zase nedovolila delší dovolenou než 7-10 dnů, a tak když se přiblížil čas mých třetích – sátin jsem si řekla teď, nebo nikdy. V Tasmánii žijí čerti, v Austrálii jsou hadi, volba tedy padla na Nový Zéland.

Na internetu jsem našla zájezd ve vhodný termín s CK příhodného jména Delfín, navíc pro 55+. Devatenáctidenní zájezd pokrýval celý Nový Zéland od Aucklandu na severním po Christchurch na jižním ostrově. Obsahoval i množství treků po národních parcích a sliboval nevšední zážitky v překrásné krajině.

V bedekrech jsem se dočetla o přísném zákazu dovozu potravin, prachu na botách–ve snaze uchránit panenskou přírodu od zamoření agresivními rostlinami (kopřivy ani bolševník tam opravdu nejsou). Odjížděla jsem tedy náležitě poučena, leč jak se ukázalo nedostatečně bdělá. Ve snaze předejít nachlazení jsem na cestu přibalila přírodní vitaminy v podobě jablka a citronu. Po operaci páteře nesmím nosit nic těžkého, tak jsem jako příruční zavazadlo zvolila plátěnou nic nevážící tašku pro věci nutné na přespání a převlečení v Dubaji během 2denního letu.

Viry mne naštěstí nepřepadly, a tak jsem v letadle snědla jablko. Na malý kulatý citron, který se mezitím propadl mezi věci jsem zapomněla jak na smrt. Plna šťastného očekávání jsem bezelstně prošla poslední rentgenovou kontrolou na letišti v Aucklandu. Plátěná taška byla podrobena ruční kontrole fešáckým starším celníkem a ten k mému údivu vytáhl z jejích útrob malý, krásný, kulatý, zlatý citronek.

Pán tázavě zdvihl obočí, omluvně pokrčil rameny a předmět doličný předal podstatně mladší, leč naprosto nekompromisní úřednici. Marné byly mé lámané výmluvy na sklerózu, spěch, stáří, nevyspání. Ortel byl jasný 400 NZ dolarů.

A tak jsem svoji cestu začala nejdražším zlatým citronkem, který mi ani nedali sníst. Přesto mi to krásné zážitky nedokázalo pokazit. Jestli mi zdraví dovolí, chtěla bych si to zopakovat. Tentokrát ale raději dovezu viry-těch bylo u kýchajících pasažérů dost, ale pokuty se za ně neplatí.

Autorkou článku je klientka CK Delfín travel paní MUDr. Eva Dřímalová, Foto: shutterstock.com

Více o zájezdu na Nový Zéland najdete na stránce: Nový Zéland 55+ – Výprava do Středozemě.

The post Cesta zlatého citronu appeared first on Delfín Travel.

Snažit se Evropanovi přiblížit cokoli japonského s sebou automaticky přináší riziko, že informace nebude plně pochopena. Filozofie života Japonců se v mnoha případech vůbec neshoduje s tou naší. Někoho děsí její pravidla, někoho důraz, který se klade na jejich plnění, někoho rituály týkající se všedních činností, nad nimiž se my ani nepozastavíme. Pravdou ovšem je, že se způsob uvažování a života obecně plně promítá i do gastronomie, ve které se Japonci – stejně jako ve všem ostatním – snaží dosáhnout dokonalosti. Proto by bylo bláhové myslet si, že se spokojí jen s talířkem sushi a polévkou, která se jí tou malou legrační keramickou lžičkou.

Bílé zlato a tradiční chutě

Základ japonské kuchyně tvoří rýže a miso. První jmenované není třeba sáhodlouze popisovat. Rýže je součástí většiny pokrmů, do osmého století sloužila jako platidlo a s jejím pěstováním jsou Japonci seznamováni už od útlého věku. To aby si uvědomili, jak náročné je dostat na stůl byť jen jedinou misku, a aby v budoucnu bílým zlatem neplýtvali.

Ovšem co se týče polévky miso-shiru, prostoru pro vysvětlování se nabízí spousta. Japonci tvrdí, že si právě díky této polévce, která vznikne rozmícháním pasty z fermentovaných sójových bobů (miso) v tradičním vývaru dashi, udržují svou dlouhověkost, a tak ji zpravidla snídají, obědvají i večeří. Je to něco, co zaručeně musíte ochutnat jako první – jde o jakousi variaci na český chléb se solí k přivítání hostů.

Základ japonské kuchyně – rýže a miso 

Polévka na tisíce způsobů

Až si tuto formalitu odbudete, otevře se před vámi svět plný nejrůznějších chutí, vůní, tvarů či konzistence, ze kterého je složité vybírat to nejzajímavější. Chcete-li pokračovat na polévkové vlně, dejte si ramen.

Jeho základem je masový vývar a nudle, o zbytku rozhoduje místo, kde si ramen chcete dát, roční období anebo vaše chuť. Jarní cibulka, kousky masa, řasa kamaboko, uvařené vejce, kukuřice… Do ramenu může přijít takřka cokoli a Japonci si s tím hlavu příliš nelámou. Stejně jako se srkáním horkých nudlí a vývaru, které v tamějších restauracích není považováno za neslušnost.

Japonská polévka ramen, tu rozhodně nevynechejte 

Maki, nigiri či sashimi?

Nejste-li příznivci polévek, můžete se samozřejmě pustit do sushi. V podobě maki rolek jej pravděpodobně důvěrně znáte, nicméně maki není pro Japonce tou nejtypičtější formou. Ve větší míře se jí nigiri, tedy rýžový váleček, na který se pokládají plátky ryb, případně sashimi – samotná syrová ryba bez rýže.

Sójová omáčka i křenová pasta wasabi už bývá součástí naservírovaného sushi a nestává se, že byste museli jakkoli zasahovat. To ostatně platí o většině dalších pokrmů, protože dokonalá chuť je jednou z veličin, o kterou se japonská kuchyně snaží už během přípravy jídla.

Obalované krevety nebo zelenina, tempura, je toho čirým důkazem. Usmažené kousky namáčíte v pečlivě připravených omáčkách, a posilujete tak chuť základní suroviny. V případě yakitori – grilovaných, na špejli napíchnutých kousků masa – je také nositelem chuti omáčka, tentokrát ale pečlivě nanášená už během grilování.

Japonská kuchyně je velmi rozmanitá 

A nemáte-li masa dost, můžete podlehnout teppanyaki – kousku zpravidla hovězího masa grilovaného jako steak. Jde o kulinářské klišé, ale kdo nevyzkoušel hovězí z města Kóbe, neví, jak chutná maso.

Japonské jednohubky v krabičce

Bavit se o jednotlivých pokrmech by vystačilo na deset takových článků, odkážeme vás proto alespoň na zázračné obědové krabičky bento. V nich pokaždé najdete plejádu chuťově vyvážených „jednohubek“ od masa a nudlí přes nejrůznější taštičky či knedlíčky až po sladkou tečku, jejímž základem bude zaručeně sladká sójová pasta. Bento nestojí mnoho a jsou ideální třeba do vlaku nebo jen tak na zahradu či do parku. Jen si s respektem ke zdejším mravům dejte pozor, aby i po vašem hodování zůstalo okolí čisté a uklizené.

Obědová krabička bento 

Sbíhají se vám nad japonskou kuchyní chutě? Pojeďte s námi do Japonska a dopřejte si i mimo místní výtečné kuchyně ochutnávku zdejší kultury, památek a všeho, co tato zahrada prastarých tradic nabízí.

Foto: shutterstock.com

The post Tajemství japonské dlouhověkosti najdete v každé restauraci appeared first on Delfín Travel.

Původní obyvatelé Nového Zélandu – Maorové – ostrovy objevili zhruba před tisíci lety. Evropští přistěhovalci, kteří dnes tvoří převážnou část ostrovní populace, jejich tradice a kulturu podporují a jsou na ni hrdí. Kromě úchvatných muzeí můžete během cesty na Zélandu navštívit mnoho posvátných maorských míst. Po obou ostrovech jich je rozseto přes deset tisíc. Pojďte se podívat na pět nejznámějších.

Přístav ve Wellingtonu

Budete-li mít zastávku ve Wellingtonu, prozkoumejte určitě zdejší přístav, který nese maorské jméno Te Whanganui-a-Tara. Toto místo neodmyslitelně patří k mnoha legendám a mýtům – podle nich právě sem připluly lodě maorských kmenů hledajících nový domov.

Kromě památek nabízí novozélandské hlavní město také unikátní náhled do maorské kultury prostřednictvím muzea Te Papa Tongarewa. Zdejší muzejní expozice patří mezi nejkvalitnější a nejhezčí na světě a sbírky čítající stovky tisíc maorských artefaktů rozhodně stojí za návštěvu.

Národní park Tongariro

Podle maorských tradic je celá centrální část severního ostrova posvátnou půdou tzv. Te Kahui Tupua. Zahrnuje také tři hlavní posvátné vrcholy – Tongariro, Ngauruhoe a nejvyšší Ruapehu (mimochodem jedny z nejaktivnějších sopek na světě).

Maorská legenda praví, že tyto hory byly v minulosti uznávanými a silnými bojovníky, kteří se zúčastnili legendární bitvy, o níž si povíme v dalším odstavci. Kromě nich domorodí obyvatelé uctívají tři významné řeky Whanganui, Whangaehu a Rangitikei protékající touto oblastí.

Národní park Tongario a sopka Ngauruhoe 

Osamělá hora Taranaki

V blízkém sousedství národního parku Tongariro stojí osamělá perla čnící do oblak. Řeč je o 2 500 metrů vysoké sopce Taranaki. Hora je dle Maorů úzce spjata s předchozími třemi zmiňovanými.

Podle legendy „žil“ kdysi Taranaki s ostatními vulkány v poklidu a harmonii. Jednoho dne se ale rozhodl dvořit menší hoře Pihanga, což se stalo důvodem k ostré rozepři mezi Taranakim a Tongarirem. Spor skončil mohutnou bitvou, po níž se Taranaki musel od ostatních sopek odloučit směrem na západ k pobřeží, kde ho najdeme i dnes.

Kvůli svému duchovnímu významu pro původní obyvatelstvo sopka nedávno dostala stejná práva, jako by byla příslušníkem maorského kmene, a patří mezi nejvýznamnější posvátná místa Nového Zélandu.

Národní park Tongario je podle tradic velmi posvátné místo 

Taupo, srdce severního ostrova

Maorové považují ohromné jezero Taupo obklopené horami za bijící srdce celého severního ostrova. V okolí zálivu Mine můžete obdivovat krásné rytiny z rukou domorodých umělců a nespočet vesnic, v nichž Maorové dnes žijí. Jezero vzniklo přibližně před dvěma tisíci lety při ohromné sopečné erupci. Díky všudypřítomné geotermální aktivitě má Taupo celoročně příjemně teplou vodu, což je vítaný bonus – jezero můžete navštívit v kteroukoli roční dobu a nebudete zklamaní.

Horkokrevná Rotorua

Nedaleko jezera Taupo leží další maorská oblast opředená mýty. Bublající bahno v ulicích doslova na každém rohu dodává městu Rotorua unikátní tajemnou atmosféru. Jedna z nejzajímavějších legend se týká geotermálního parku Kuirau, který se nachází přímo v centru města a pro širokou veřejnost je přístupný zdarma. Jeho hlavní „atrakcí“ je horké bublající jezírko.

Legenda praví, že v minulosti bylo toto jezero studené. Muž jménem Tamahika a jeho žena Kuirau byli prvními obyvateli, kteří se usídlili na jeho březích. Jednoho dne se krásná Kuirau koupala, když tu ji do hlubin jezera stáhla příšera nazývaná Taniwha. Bohové vše viděli a jako výraz hněvu nechali vodu v jezeře vařit. Monstrum bylo zničeno, ale Kuirau život nikdo nevrátil. Proto jezírko dodnes nese její jméno.

Geotermální aktivita v Kuirau parku 

Dotknout se maorské tradice můžete s námi na zájezdu na Nový Zéland – Výprava do Středozemě. Modrá jezera, zurčící vodopády, panenské pláže, nekonečné pastviny i vysoko do nebe čnící hory vás přenesou do světa fantazie.

Foto: shutterstock.com

The post Posvátná místa Maorů, kde legendy ožívají appeared first on Delfín Travel.

Peru, ráj pro gurmány

Rozmanitá příroda a památky legendární incké říše, to jsou hlavní důvody, proč do Peru míří čím dál víc turistů. V 25 zdejších regionech poznají hned několik světů – drsné štíty And, zelenou džungli amazonských nížin, svěží tichomořské pobřeží i písečné duny v rozlehlé poušti. Jedním slovem ráj cestovatelů a také gurmánů, které nadchne specifická gastronomie každé z těchto oblastí.

Chutě regionů jsou jedinečné, s jednou surovinou se ovšem setkáte téměř všude. Součástí většiny místních pokrmů jsou brambory. Pěstovali je už Inkové a dnes si můžete vybírat z několika tisíc druhů. Jak velký význam tato původní plodina pro Peruánce má, dokazuje i národní den brambor, který se slaví 30. května.

Spolu s kukuřicí a quinoou patří brambory také do tradičních hliněných hrnců, v nichž se na svazích And pomalým vařením na ohni připravují výživná zdravá jídla stále stejným způsobem jako za dávných dob Inků.

Žena prodávající brambory – nejznámější původní plodina Peru 

Tradiční chutě z dob incké říše

Na brambory i kukuřici narazíte v celé řadě tvarových i barevných variací. Pozornost si zaslouží zejména fialová kukuřice, ze které se kromě dezertů vyrábí také velmi chutný nápoj chicha morada. Alkoholická verze kukuřičného „piva“ se už v dobách incké říše používala jako obětina bohům.

Osvěžující nápoj se vám bude hodit, pokud na svém talíři narazíte na tradiční omáčku z chilli papriček ají. A jelikož zlí jazykové říkají, že Peruánci chilli dávají snad i do dezertů, určitě se s ní setkáte. Složení a přísady se liší kraj od kraje, nicméně se můžete spolehnout, že bude vždy příjemně pikantní.

Zmínky o pálivé omáčce, datované už v půlce minulého tisíciletí, jsou dalším důkazem, že moderní peruánská kuchyně zůstává věrná tradicím, přestože její dnešní podoba je velice pestrá a zahrnuje snad všechny styly, které si dokážete vybavit.

Promítl se do ní vliv mnoha kultur, jež se během staletí potkaly na území Peru – španělských dobyvatelů i afrických otroků, které kolonizátoři posléze přivezli, či asijských přistěhovalců. Obrovské čínské komunitě z 19. století například vděčí za oblíbený rýžový pokrm arroz chaufa.

Na chilli papričky v Peru narazíte všude 

Jídlo jako národní dědictví

Správné trávení můžete při cestách po Jižní Americe podpořit piscem, vyhlášeným destilátem z plodů vinné révy, kterou kdysi přivezli Španělé. Vyrábí se v několika zemích, ale nejlepší pochází právě z Peru. Zde si pisca považují natolik, že ho prohlásili za součást národního dědictví. Kromě čisté pálenky najdete v nápojovém lístku pisco sour, míchaný drink s limetkovou šťávou a bílkem. Bez jeho ochutnání by vaše seznámení s peruánskou gastronomií nebylo úplné.

Místní kuchyně naplno využívá celoroční dostupnosti kvalitních čerstvých surovin, ať už jde o nejrůznější zeleninu nebo ryby. Na pobřeží či přímo v hlavním městě Limě vás tak čeká další milá povinnost – ochutnat národní poklad zvaný ceviche. Vyhlášený pokrm z čerstvých ryb či mořských plodů marinovaných v limetové šťávě s chilli papričkami a cibulí podle názoru mnohých turistů předčí i pečené morče, které je pro nás Evropany vyhledávanou atrakcí.

Ceviche, pokrm z čerstvých ryb a mořských plodů 

Lima v posledních letech zastává nejen roli hlavního města Peru, ale především hlavního města dobrého jídla a vytříbené gastronomie. Maximum kulinárních zážitků pak návštěvníkům dopřává při každoročním prestižním food festivalu Mistura, během nějž se restaurace z celé země předhánějí v nabídce lahodných pokrmů.

Toužíte poznat Peru, ochutnat typické peruánské pokrmy nebo se dozvědět spoustu pikantností z historie? Vydejte se spolu s námi na zájezdy do Peru s archeoložkou Evou Farfánovou Barriosovou. Budete nadšeni!

Foto: shutterstock.com

The post Peruánská kuchyně – nenápadná hvězda gastronomického světa appeared first on Delfín Travel.

V jedné věci máme jasno – vodopády Iguazú, tvořící přírodní hranici mezi Argentinou a Brazílií, patří k nejúchvatnějším úkazům, jaké můžete na naší planetě spatřit. Otázkou však zůstává, která strana vodopádů je krásnější – ta argentinská, nebo brazilská?

Název Iguazú pochází z původního jazyka guaraní či tupí a v překladu znamená „velká voda“. Jen stěží byste našli jméno, které by velkolepý vodní masiv vystihlo lépe. Po celé jeho délce 2,7 kilometrů napočítáte na 270 vodopádů vysokých od 68 do 82 metrů.

Tak jako většina míst Jižní Ameriky i vodopády Iguazú mají svůj mystický příběh předávaný z generace na generaci. Podle pradávné legendy měl bůh Mboi v plánu vzít si za ženu překrásnou dívku jménem Naipí. Ta však utekla se svým pozemským milencem Tarobá a společně se vydali kánoí po řece Iguazú. Když se Mboi o této zradě dozvěděl, ve vzteku přeřízl řeku na dva kusy, a vytvořil tím vodopády, ve kterých milenci zahynuli.

Iguazú neboli velká voda 

Přímo do Ďáblova chřtánu z argentinské strany

 Celých 80 % vodopádů Iguazú patří Argentině a právě tato strana je jednou z nejvíce navštěvovaných turistických atrakcí Jižní Ameriky. Areál národního parku je protkaný stezkami a vyhlídkami, které vám zajistí pestrý program minimálně na půl dne. Na dvě hlavní zastávky vás doveze vláček, který pravidelně vyjíždí z návštěvnického centra jen kousek od centrálního vstupu.

První zastávkou je Cataratas, výchozí bod pro nejdůležitější turistické stezky Upper a Lower Circuit neboli horní a dolní okruh. Pokud máte málo času či energie, doporučujeme projít alespoň horní okruh, který je kratší a zavede vás na několik vyhlídek posazených přímo na spádových okrajích vodopádů.

Na druhé zastávce Garganta del Diablo (Ďáblův chřtán) najdete hlavní atrakci. V tomto kaňonu ve tvaru podkovy leží vyhlídka přímo nad jedním ze 14 vodopádů na hranici hřmící řeky padající desítky metrů do bublající propasti. Nejlepší podívaná se zde naskýtá v odpoledních hodinách, kdy slunce vystoupá dostatečně vysoko. Na jedno však buďte připraveni – z vyhlídky rozhodně neodejdete suší. To je ale jen malá daň za úžasný zážitek z místa, které prý ukrývá vchod do samotného pekla.

 Národní park je protkaný stezkami a vyhlídkami 

Vodopády v plné kráse z brazilské vyhlídky

Ačkoli větší část vodopádů připadá Argentině, i brazilská strana má co nabídnout. Díky větší vzdálenosti brazilského břehu od samotných vodopádů se před vámi otevře jedinečný panoramatický pohled na Ďáblův chřtán, ať už z hlavní vyhlídky, či z paluby některé z turistických lodí.

Pokud si chcete vodopády Iguazú užít opravdu naplno, můžete zvážit vyhlídkový let helikoptérou, který lze podniknout z brazilské strany. V 15 minutách nabitých adrenalinem uvidíte přírodní masiv z ptačí perspektivy, vyhnete se všudypřítomné vlhkosti, davům turistů a zároveň se vám odkryjí všechna zákoutí, na která lidské oko z žádné turistické stezky nedohlédne.

Vodopády Iguazú z argentinské strany 

Není snadné rozsoudit, která strana vodopádů je ta „lepší“. Zatímco Argentina nabízí více pěších tras a vyhlídek, Brazílie se s pýchou může chlubit nádherným výhledem na celé seskupení vodopádů a zajímavé doprovodné atrakce. Pokud vám to časové možnosti dovolí, neváhejte a prozkoumejte všechny úseky. Velkolepé vodopády Iguazú se totiž nikdy neokoukají.

Chcete vidět tento úchvatný úkaz naší planety na vlastní oči? Vydejte se s námi Jižní Amerikou v rytmu samby a tanga a procestujte tak Brazílii a Argentinu.

Foto: shutterstock.com

The post Dvě tváře vodopádů Iguazú appeared first on Delfín Travel.

Severothajský charakter město na první pohled nezapře, a nabízí se tak mnohá srovnání se známějším Chiang Mai. Rozdíl poznáte hned při první zastávce v restauraci. Kuchyně v Chiang Rai je více kořeněná a zasažená mnohými vlivy z okolí.

Díky blízkosti hranic je ve městě velké množství migrantů z Myanmaru a poloha uprostřed hor nahrává obchodu se surovinami dodávanými etnickými menšinami, které v tamějších nehostinných, od světa odříznutých oblastech žijí. Obecně se dá říct, že Chiang Rai je mnohem klidnější město situované v drsnějších přírodních podmínkách než Chiang Mai.

Typické jídlo v Chiang Rai 

V minulosti se zde obchodovalo i s jinými surovinami, než jsou lesní plody. Nedaleko Chiang Rai je území tzv. „Zlatého trojúhelníku“, které zejména v 50. letech minulého století proslulo jako jeden z největších zdrojů opia. Dnes je oblast oblíbená hlavně turisty, kteří sem přijíždí nasávat kouzlo nezkrocené přírody a dotek historie u břehů slavné řeky Mekong, přirozeně oddělující Laos a severní Thajsko.

 Bílá pagoda na vrcholku hory 

Nádherné chrámy jsou zdejším lákadlem

Typickým znakem Chiang Rai jsou nádherné chrámy. K nejproslulejšímu z nich, Bílému chrámu – Wat Rong Khun, denně proudí stovky turistů z celého světa, aby v němém úžasu obdivovali jedinečnou architekturu. Vnitřní malby chrámu znázorňují moderní pojetí představ staré buddhistické mytologie. Ve spojení s unikátním zdobným exteriérem a upravenou zahradou je návštěva Bílého chrámu zážitkem, který se při cestě po severu Thajska rozhodně nevynechává.

 Chrám Wat Rong Khun 

Z rukou stejného architekta mimochodem pochází i hodiny umístěné na hlavní křižovatce. Zlatem třpytící se stavba s nepřehlédnutelným ciferníkem vás jistě upoutá během procházky centrem města.

Tak trochu stranou stojí další z památek – Černý chrám. Tato bizarní stavba půlhodiny jízdy severně od města je obestřena mnoha tajuplnými příběhy a temnou atmosférou, která způsobuje lehké mrazení v zádech.

Překrásná příroda severního Thajska 

Dechberoucí přírodní krásy na dosah ruky

Neméně zajímavá je v Chiang Rai také příroda. Máte-li více času, vydejte se na výpravy do okolí města. Co vás čeká? Divoké vodopády, hluboké jeskyně a džungle, kde byste se rozhodně ztratit nechtěli. Během naší zimy vládne v Chiang Rai překvapivě chladné počasí, noční teploty klesnou i k 10 stupňům. V tu dobu bude vítaná vyjížďka k horkým pramenům. Nejbližší najdete asi 10 kilometrů od města a za malý poplatek se v nich můžete vykoupat.

Naproti tomu v létě je dobrý nápad zajet navštívit vodopád Khun Korn. V sezóně dešťů vás čekají krásné výhledy a nekonečné proudy vody stékající v horách asi 10 kilometrů západně od Chiang Rai.

Vodopád Khun Korn 

Severně od města, takřka u hranic s Laosem a Myanmarem, se také nachází několik jeskyní. Jedna z nich se nedávno „proslavila“ ostře sledovanou záchrannou akcí skupinky thajských chlapců, kteří zde po prudkém dešti spolu se svým trenérem na dlouhé dny uvízli.

Uvažujete-li o návštěvě Chiang Rai, perly severního Thajska, je ideální naplánovat ji na zimní měsíce, kdy je počasí nejpříjemnější, a spojit ji s celkovou poznávací cestou po thajském severu.

Příroda v severním Thajsku je opravdu nezapomenutelná

Takovou cestu můžete podniknout i s námi. Severní Thajsko je zkrátka ideální volbou pro všechny, kteří touží vidět starobylá města, nádherné horské scenérie, dechberoucí buddhistické chrámy, nespoutanou přírodu a ochutnat výtečnou kuchyni.

Foto: shutterstock.com

The post Chiang Rai, perla uprostřed divokých thajských hor appeared first on Delfín Travel.